Yggdrasil

Ještě dříve, než se budu věnovat samotným runám, začnu tím, z čeho runy samotné vycházejí, a tím je strom světa:
Yggdrasil
Tentokrát si dovolím již trošku oné mytologie, která nám dopomůže představit si základní obrázek o mystice, kterou se budou zabývat jen o málo později. Tato mytologie je vlastně jakýmsi základním pilířem k náhledu na runy samotné
Devět světů Yggdrasilu

Se starším futharkem – runami – je nepochybně spojen strom světa Yggdrasil, v jiných kulturách znám jako strom života. Je to všehobytí, které nám ukazuje nejen samotné stvoření všeho, ale také nám ukazuje nám nejbližší pojetí světů. Strom života byl ukázán starogermánům jejich učiteli, vyprávěli jim o věčném boji těchto světů, o křehké rovnováze, která mezi nimi panuje. O soumraku bohů, ragnaroku, kdy bude zničen celý svět. Nejen náš svět, ale i všech ostatních devět světů.

Proč je jich devět? Možná bychom jich mohli skutečně navštívit devět, ale devítka ukazuje celistvost, řád, odraz všeho.

Strom dělíme na dvě části, které jsou odděleny středním světem – Midgardem, to jsme my. Nejde říct, že Země, ale my v téhle rovině, kterou vnímáme. Jak můžeme vnímat tyto světy fiktivně jako aspekty svých vlastních protikladů, živlů, tak je můžeme vnímat jako skutečnou součást naší vlastní země.

Současně jak tyto světy ukazují náš kosmos, tak na tomto modelu stojí základní struktura samotného „VŠEHO“, kdy středem je každá jednotlivá bytost. Tyto bytosti mají svůj vlastní mikrokosmos, svoje vlastní podsvětí i svou vlastní božskost.

Ne nadarmo mezi těmi světy proběhla velká válka světů, kdy každý z nich se snažil získat post toho vládnoucího. To samo odráží naše vnitřní boje, našich strachů, naší touhy po moci, po lásce, vlády nad životem. A stejně, jak se formovala struktura stromu světa, tak se formujeme i my sami do vzájemné rovnováhy. To ovšem neznamená, že je-li nastolena rovnováha, již tomu tak zůstane. Je třeba se o ni starat, aby nebylo příliš moci na jedné či druhé straně. Jedna je závislá na té druhé.

Strom světa odráží naše vlastní nitro plné rozporů a protikladů, ukazuje nám však nejen nás samotné, ale ukazuje nám i fungování vnějších vesmírů, světů. Chceme-li je poznávat, nedívejme se ven ke hvězdám, ale dovnitř sebe. Tam najdeme odpovědi na všechny otázky.
Ač každý z těchto světů je pro nás důležitý, nakonec se stejně soustředíme na „Já Jsem“ – Midgard, „Vyšší já“ – Asgard, „Podvědomí“ – Hel.

Psal jsem výše o dělení světů na horní a dolní, záměrně jsem nenapsal pro nás ten nejdůležitější, střední svět. To jsme my a to určuje nás. To je Midgard.
To, co o Midgardu zde napíši, bude vlastně jen opakování o matce zemi-gayi. Ale pro nás to má význam v tom, že se na Mitgard budeme dívat jako sami na sebe.

Midgard ještě jednou

Midgard , je starogermánský název pro zemi. Tento název vychází z mytologie, kde Midgard je součástí stromu světa Yggdrasilu. Volně by se tento název dal přeložit jako středozem, střed zahrady, střední svět. I když mnohé významy a souvislosti nejsou schopné přesně určit polohu jednotlivých světů, či zda jsou součástí toho druhého, pozice Midgardu je zcela jasně dána. Je ve středu stromu Yggrasilu.

Co z toho můžeme vyčíst? Například to, že strom světa, v jiné podobě znám jako strom života nám ukazuje, že Midgard je oblasti srdeční čakry. Tedy, že je samotným srdcem Yggdrasilu, stromu světa. A z něj do dalších světů proudí životodárná míza – energie. Je tomu tak, že všechny cesty ze všech světů Yggdrasilu se protínají v jeho srdci a z něj pak pokračují do těch dalších.

Yggdrasil nám ukazuje devět světů, ale to neznamená, že je jen oněch devět světů, devítka jako taková nám ukazuje, že je těch světů tolik, kolik jich má přesně být. A to nejen ve starogermánské mytologii, ale ve všech, kde nám devítka říká, že je třeba toho tolik, kolik toho má přesně být.

Tímto je tedy Midgard velice důležitý pro ostatní vesmír, protože skrze něj proudí energie nejen do dalších světů, ale skrze něj je nejsnazší cesta nejen do dalších světů, ale i dimenzí. Midgard je doslova bránou ke VŠEMU.

Ano ke všemu, protože tam, kde my hledáme smysl života, hledáme svatý grál a jeho tajemství, je Země ( Midgard -Srdce Yggdrasilu) pro další jiné bytosti oním svatým grálem. A tak, kromě dalších mnoha důvodů, (proč se zde vyskytují, proč se snaží nejrůznější frakce o nadvládu na zemi) je hlavní zejména ten, že chtějí získat tajemství grálu, tajemství života. Jenže to tajemství nelze získat jinak, než že ten život zde budou žít jako inkarnované duše, a učit se životu na zemi. Žít na zemi, se zemí splynout.

A to ale nebude možné, pokud jedna či druhá strana, strana „světla“ a strana „tmy“ získá na zemi úplnou nadvládu. Protože tím by narušila důležitou rovnováhu energií a život na zemi by se v nejlepším případě přestal rozvíjet. V tom horším by zcela zaniknul, došel by svého konečného naplnění pro možnost vzniku nového.

Světy se představují

HEL

Nejdříve začneme povídáním o dolním světě, podsvětí. Nelze si nevšimnout samotného jména, které v nás evokuje jiné velmi podobné slovo z angličtiny, podobné i svým významem. Je samozřejmě řeč o slovu Hell – peklo. Ovšem zásadní rozdíl je tady v tom, že křesťané pojali podsvětí jako místo, kde duše trpí za své hříchy.

Zde je podsvětí místem, kam odchází duše, které nezemřely hrdinskou smrtí, popřípadě nemřely po meči. Sem odchází tzv. slaměné duše běžných smrtelníků, které se ničím významným ve svém životě neprokázaly. Nebylo to přímo místo trestu, ale taky to nebylo místo, kam se toužili dostat. Bylo to obyčejné místo bez zvláštních výsad.

Hel je říše mrtvých, symbolická oblast instinktů a nevědomí. Zároveň je to jméno temné bohyně, která v této říši vládne. Hel je dcerou Lokiho a obryně Angrbody. Narodila se jako sestra vlka Fenriho a hada Midgardsormra.

Hel je napůl bílá, napůl černá, z jedné strany téměř lidská bytost, z druhé je tmavá, modročerná, chlupatá, její pravomoci a rozkazům podléhají had Nidhogg, a pes Garm. Říše Hel představuje poslední místo odpočinku „černých“ duší“, které jsou odsouzeny k živoření na „onom světě“.

Asgard

Zcela opačným světem je Asgard – „hradiště bohů“.

Domov a útočiště Asů, Bohové z rodů Asů disponují obrovskou silou, která pronikla celým vesmírem a drží ho pohromadě. V asgardu se nachází celá řada výjimečných míst, z nichž některé slouží jednotlivým bohům jako osobní sídla, asgard je symbolickou říší vědomí a vyššího já, jehož prostřednictvím nacházíme cestu k pravé podstatě své bytosti.

Z jedním oněch míst je Vallhala, místo kam odchází duše padlých hrdinů, místo po kterém toužili všichni žijící v téhle víře.

K tomuto místu lze říct ještě to, že Asgard, potažmo Vallhala jsou místa nám známé z jiné kultury, pod jinými jmény. Asgard je místo kde vládne bůh Odin, jeho aspekt je zcela jedinečný a totožný se samotným Kristem. Nejde jen o zcela zjevnou podobnost „ukřižování“ ale o celkový význam, který musíme z jedné i z druhé strany očistit od vidění samotných kultur.

Ovšem tento náhled je velmi individuální. Nicméně se můžeme poučit z historie, kde křesťanství stavělo na základech pohanských kultur. Ježíš sám přišel s kázáním o Kristovi. Ovšem jeho učení bylo silně zmanipulováno a přetvořeno tak, aby se jím daly ovládnout další společnosti. Toho co křesťanství přebralo od pohanství je příliš mnoho, než aby se nedalo zamýšlet nad tím, že je jen pouze uměle dotvořené. Původní myšlenka zcela skryta. A právě ona se nám odráží v základním smyslu o učení starogermánských kmenů. Ty samozřejmě taky podlehly vlastnímu vidění a cítění, a proto u nich došlo k mnoha změnám, na které se my můžeme dívat jako na příliš barbarské, šovinistické.

Je to pro nás na zemi nejvyšší dimenze, skutečně ji lze přirovnat k ráji. Její energie jsou doslova božské, protože zde je již k samotnému dosažení božství velmi blízko, a právě z toho světa k nám promlouvají vyšší existence. Ale význam toho světa není jen v tom, že je pro nás na zemi tím nejvyšším, ale je nejvyšším v celé hiearchii našeho vnitřního světa, i vnějšího makrokosmu.

Svartalfheim

Říše trpaslíků (temných), temných obrů a alfů(opět temných)představuje protipól Lichtalfheimu. Obývají jej bytosti, které se vyznačují vlastnostmi, jako jsou závist, proradnost, lakota, chtivost, ale také disponují vysokou uměleckou zručností.
Tohle místo je říší, kde na sebe berou podobu naše nízké pudy a emoce.

Muspelheim

Tento svět je domovem ohně, lávy, energie, kosmických, elektrických výbojů a taktéž síly čiré energie. Z jisker muspelheimu stvořili bohové hvězdy. Tato říše je obydlena ohnivými obry, nejvyšším z nich je Surt, který v den Ragnaroku svým ohnivým mečem zničí svět. Muspelheim je zemí zkázy, současně je to to však říše ze které vychází světlo a teplo, je to svět tvoření, utváření, sídlo pudů, hnacích sil, válek, uskutečňování.

Jotunheim

Známý též pod jménem Utgard-země obrů, kteří ztělesňují elementární energie chaosu, síly ničení a zániku. Staví se na odpor všemu, co jim přijde do cesty. Praotcem všech obrů je obr Ymir, který vznikl z ledu a jisker, jeho živlem je led.

Vanaheim

Je sídlem, jak název napovídá, sídlem Vanů. Je to říše všeho rostlinného a organického co je podřízeno bohu Freyovi. Nacházejí se zde plodivé a klíčivé síly přírody, které jsou Vany udržovány v neustálé rovnováze. Vanaheim je přátelským a útulným místem proto, že Vanir jsou božstvy míru, plodnosti, zemědělství.

Niflheim

Je domov mlhy, temný svět, nordický polární svět, který existoval již před stvořením světa, pravý opak muspelheimu. Je říší chladu, zimy, temnoty, ledu. První život prý vznikl z dvanácti proudů elivag, které právě vytékají v Niflheimu ze studny hvergelmi. V této krajině vládne energie antihmoty, destruktivity a někdy nevyhnutelných omezení. Pánem země ledu je had Nidhogg. Symbol a zdroj všeho zla na světě, ovíjí se kolem stromu světa a bez ustání ohlodává jeho kořeny ve snaze co nejvíce ho poškodit.

Lichtalfheim

Říše světla, světlých elfů a vyšších přírodních duchů a současně ducha a intelektu. Jejím strážcem je elf Delling, který společně se svou ženou Natt(noc) dává vzniknout světlému dnu.

Mimo midgard, který je středem, se dá Yggdrasil rozdělit do protikladných dvojic, které zaručují rovnováhu mezi světy:

Muspellheim x Niflheim : oheň a horko x led a chlad
Asgard x Hel : nebe a hrdinská smrt x podzemí a obyčejná smrt
Vanaheim x Jotunheim : tvoření x ničení
Alfheim x Svartalfheim : světlo x temnota

Energie Yggdrasilu

Tedy jsme si představili rozdělení světů Yggdrasilu. V současné chvíli se už můžeme orientovat v pojetí nejen astrálního světa starogermánů, ale v mnohém i jejich filosofie. Ta samozřejmě se u mnoha obyvatel projevila jen v bohy, ve které věřili a to, čemu jejich bohové vládli.

Ovšem samotný astrální vhled na světy Yggdrasilu není jen o jednotlivých dimenzích, které ho tvoří. Je to i o energiích, které tyto dimenze vyzařují.

Když si řekneme dimenze, jistě si nejčastěji představíme určitý prostor. Tady si zkusme představit nejen samotný prostor, ale souhrn vlastností, emocí, vizí, cílů. Tohle všechno ony dimenze zahrnují. Nejsou to tedy jenom místa. Tyto místa mají své obyvatele, které prezentují ducha toho světa. Tak se teď můžeme setkat s bytostmi nám známých z evropských pohádek, ať jde již o elfy, trpaslíky, troly, zlobry a další dobrá či zlá stvoření. A samozřejmě Bohy.

Energie světů

Asgard

Asgard zde zastupuje vládnoucí třídu bytostí známé jako Ásové – bohové. Jde o bytosti, u nichž, když budeme hledat, najdeme především nám známé lidské vlastnosti od lásky, přetvářky, oddanosti, zbabělosti, hrdinství, nenávisti. Ano, samotní bohové jsou aspekty všech těchto vlastností, díky nimž si hledají mezi jinými své stoupence.

Tím nejvyšším o kterém jsem již tady taky psal je Odin, je vládcem spravedlivým. Avšak soudí dle své spravedlnosti, soudí věci dle svého pohledu. Svého vnitřního pohledu. Proto jeho mnohá rozhodnutí se zdají být nespravedlivá, nesprávná. Odin je bohem velice moudrým, vidí vesmír více hlouběji, a o to více, hlouběji ho chápe. Právě svým vlastním sebeobětováním a vzkříšením poznal mnohá tajemství, která ukázal těm, kteří ho následují. Je to bůh cesty, bůh šamanů.

Vydává se na cesty na svém duchovním původci Sleipnirovi, osminohém oři procházející jinými světy. Jeho očima a ušima v astrálních světech jsou havrani Hugin a Munin, jsou Odinovou myšlenkou a pamětí současně. A posledními duchovními průvodci jsou vlci Geri a Freki, jsou těmi duchy, kteří jsou krmeni vším, co Odin odmítá. Odin přijímá jen božské víno a vlci nenasytně a nenažraně spořádají všechno, co Odin odmítne.

Jak vidíme, Odin je obklopen astrálními průvodci, duchy, kteří jsou duchem jeho samotného. Jeho astrální tělo si osedlá bájného koně, aby jeho myšlenka a paměť viděla, slyšela a uchovala poznání, kterého se mu dostává. Jeho strážci jsou nenasytnost a nenažranost, které se starají o čistotu Odinovy potravy, aby se mu dostalo jen toho, čeho on sám žádá a ničeho navíc.

Pokud můžeme bez nadsázky říct, Asgard je pro starogermány velice posvátným místem, které se dá přirovnat k samotnému ráji. Avšak do tohoto světa může vstoupit jen ten, kdo zemře v boji nebo na moři. Ta myšlenka je samozřejmě hlubší, než zemřít s mečem v ruce. Je to místo kam se dostanou ti, kteří na své cestě neustoupili, nevzdali se, bojovali a na své cestě neusnuli. Hledali své poslání cíl, život žili, ne jenom přežívali.

Odin nám ukazuje cestu svým vlastním sebeobětováním. Tím nám dal do rukou moudrost run, která je nezměrná. A sám proklatý kopím ve své hrudi na Yggdrasilu, se obětoval pro nás jako Ježíš za všechny naše hříchy. Tím i on nám ukazoval cestu do ráje. Nebo jsou Odin a Ježíš jednou a tou stejnou energií Kristovou, a v legendách mají jen jiná jména? A Asgard a ráj jsou jedním a tím stejným místem? Místem, o kterém jsem se již také zmínil jako o Aghartě?

Tohle poznání, souznění nebo soudění či odsouzení nechám čistě na vás.

Poznání energie Asgardu není jen léčitelské, světelné, očistné. Poznání a přijmutí šamanské cesty mága. Vidění věcí takovými jakými jsou, jak fungují.

Tato energie umožňuje projít si svou vlastní smrtí, skrze svá vlastní utrpení, které si sami v sobě nosíme a tvoříme. Pokud setrváme na této cestě sebepoznání, sebeobětování dostaneme se do místa, kde nás čeká spasení. Ne však spasení naší duše od všech hříchů, které jsme kdy vykonali, ale spasení ve smyslu vlastního sebe přijetí, odpuštění si. Nalezení sebe sama. Tím kým skutečně jsme. Nalezení našeho vlastního Já Jsem.
Našeho vlastního božství.

Hel

Co jest nahoře, jest i dole a často si můžeme splést odraz nočního nebe v jezerní hladině, s nebem samotným.

Tak by šel charakterizovat vztah mezi Asgardem, a světem podzemí Hel. Jak je již patrné, lze tyto dva světy řadit se svými principy k šamanským světům horním a dolním. Tam, kde v Asgardu je vládcem mužský prvek zastoupený Odinem, zde v říši podsvětí je to ženský prvek černé bohyně Hel.

Hel není dobrá ani zlá. Je taková, jakou my sami si ji stvoříme. Je odrazem nás samotných.
Hel jako místo není jen dimenzí, kam odchází duše zemřelých, které si nevybojovali tu čest dostat se do nebeského království Asgardu, do síní Vallhaly. Je to dimenze, kde se střetává naše vědomí s naším podvědomím. Tím křesťanským peklem, kde jsou nám ukazovány ty naše všechny stránky, kterých se bojíme.
Jsme jimi konfrontování a jejich síla je nám ukázána plným prožitím. Není to tedy peklo, kam kráčíme za trest. Můžeme si tak jistě připadat, ale je to jenom naše vlastní podvědomí, naše skryté touhy, strachy, vášně, bolesti, se kterými se nedokážeme vyrovnat. A to i přesto, že jsme si na svá bedra vzali úkol jejich poznání. A právě díky světu Hel máme tu skutečnou možnost se navrátit tam, odkud jsme vykročili. Tam, kde jsme si nabrali učivo a úkoly do našich životů. Zde máme možnost si je nejen prožít, ale pochopit proč jsme si je nabrali.
Nikdo nám je na naši cestu nedal za trest. Nic takového není. My, naše podvědomí – vědomí – nadvědomí, tedy My jsme si to vybrali. Mnohé z toho, nejen důvody, jsme zapomněli, abychom se tomu mohli učit.
Hel je bohyně, je to matka, z jejíchž útrob přicházíme na tento svět, není dobrá ani zlá. Je jenom na nás jestli ji budeme milovat či nenávidět za to, jakými jsme se rozhodli být.
Spojením s energií Hel nejenže najdeme cestu ke svým vlastním kořenům našeho já, stejně jako ji nalezl Odin zavěšený na Yggdasilu, ale najdeme kořeny našeho vlastního rodu. Rodu nejen jako vlastní rodiny, ale jako i člověka. Člověka a dalších bytostí pojících se skrze vlastní biologickou matku k samotné matce Zemi Gaie.
Tímto spojením, nejenže se tedy spojíme s kořeny nás, našich předků a kořeny matky, ale spojíme se s úkoly a poznáním samotného smyslu života. Tady se nám dostává moc nejen vidět, ale dokonce i měnit. Měnit úkoly, cíle, ty stinné stránky, které již nepotřebujeme, nezvládáme. Můžeme tvořit nové, nejen sami sobě, ale skutečně všem. Můžeme však i ničit.

Hel se nám tak může stát skutečným peklem našich vlastních tužeb, vášní ať již sobeckých či nesobeckých.

Tam, kde v Asgardu poznáváme naše božské Já Jsem, zde v Helu poznáváme, Kým Jsem.
Poznání vlastního Já.

Asgard i Hel nám ukazují konečné vzestoupení (nebo sestoupení?) do astrálních rovin, kde dualita ovlivňující zbylé světy splývá a stává se skutečnou jednotou. Proto jsou si jejich energie natolik podobné, ale zejména jsou nejsilnější. To proto, že se stávají skutečným světlem, či skutečnou tmou. S jejich energií lze pracovat bez naprostého omezení. Jediným omezením jsme my sami a právě toho se zde už zbavujeme. V dalších níže uvedených světech se budeme setkávat s přímo specifickými energiemi, které obývají další bytosti z těchto energií vycházející.
Pokud se budeme setkávat s bytostmi, duchy těchto světů musíme si uvědomit, že tu nejsou pro nás. My jsme vstoupili do jejich světa, a pokud nejsme náležitě připraveni čelit nejen samotným energiím, ale přímo bytostem nemusí to mít požadovaný výsledek. Velmi často se tak stává, že dotyční návštěvníci si odnesou různorodá varování od menších či větších. To podle jisté drzosti, zvědavosti, nepřipravenosti.
Tyto bytosti mnozí šamani sice berou jako sobě rovné, ale to neznamená, že k nim nepřistupují s patřičnou úctou. Dalo by se říct, že jsou na vyšší úrovni bytí. Do jisté míry ano, ale jsou hlavně na jiné úrovni bytí, a my jsme tam hosté, my jsme těmi, kdo žádá. A proto se chovejme s úctou k tomu, koho žádáme a nabídněme patřičnou odměnu.
Jistěže takovou pomoc lze žádat od samotných bytostí, které můžeme vnímat jako duchy, ale lze i přímo energii čerpat přímo ze samotného místa.
I když jsme s prací s energií velmi zběhlí, tak tyhle bytosti jsou nejen onou energií, ale dokonale ji ovládají. Tedy oni nám můžou snáze poskytnout splnění našich žádostí.
Navíc jakýkoli vstup do jejich úrovně a čerpání energie, bez předchozího svolení a případné obětiny to můžou ony bytosti brát už nejen jako drzost, ale přímo jako krádež. I bytosti z lidem spřátelených sfér by tohle svým způsobem potrestali, ne však tak silně jako bytosti z jiných úrovní.

Lichtalfheim

Zde se setkáváme s takovými bytostmi, které v našich bájích vystupují jako dobří duchové, rádci, učitelé. Mnozí z těchto duchů vedli lidi v cestě moudrosti a lidé na ně naráželi v zapomenutých místech, hlubokých lesích. Jenom duše čisté a plné odhodlání dosáhnout čistoty poznání, tyto bytosti mohli najít. Tito duchové se nejčastěji reinkarnovali (znovuzrodili, převtělovali) do osob, kteří byli známi jako druidové.

Druidové, ač samotní měli velký vliv nejen na duchovní cesty, nositeli moudrosti, historie byli i politiky. Samotná historie druidů sahá až do dávných dob padlé atlantidy, a tím čím druidové jsou pro nás stále, tím jsou i pro ony bytosti, které s velkou oblibou berou na zemi tuto podobu i nyní.
V tomto světě, se nejenže opět setkáváme s matkou zemí, ale setkáváme se zde s vyššími přírodními duchy, které mnozí znají jako elfy. U elfů se setkáváme nejen s velkým duchem samotné přírody, s nekonečným intelektem poznání a nesmrtelností. Nalézáme zde také pomoc a možnost poznání tajů přírody, zejména té rostlinné. Učí nás nejen o všech rostlinách, ale umožní nám i spojení se s duchem každé rostliny a poznání její vlastní síly, léčivé či neléčivé.
Zde, v tomto světě světla nedokážeme ukrýt naše skrytá tajemství a vedlejší úmysly. Proto se vstupem do tohoto světa vstupujme s naprostou upřímností.

Svartalfheim

Tam, kde je Lichtalfheim světem světla, intelektu a ducha, je Svartalfheim jejím opakem. Zde je svět temnoty. Obývají jej bytosti, které se vyznačují vlastnostmi, jako jsou závist, proradnost, lakota, chtivost. Ovšem ale také disponují vysokou uměleckou zručností. Tohle místo je říší, kde na sebe berou podobu naše nízké pudy a emoce.
Zde se setkáváme s temnými trpaslíky, permoníky, skřítky a dalšími bytostmi ač zajímavými, tak dosti potměšilými. Jejich doménou jsou podzemní říše, podzemní sféry, kde je ukrytá naše touha po bohatství. Po kráse, která dokáže zmást lidského ducha, očarovat a probudit v něm výše zmíněné vlastnosti.
Pak taková duše je ochotna pro krásu udělat cokoliv. I velmi zlé činy.
A opět, je-li člověk upřímný zejména sám k sobě, umí si přiznat své stinné stránky, a přijmout je, není jimi pak zaskočen. Nemají pak takovou sílu, a při vstupu do toho světa se pak nemusí tolik obávat. Protože tyhle bytosti jsou nemilosrdnými obchodníky se svým zbožím, které sice velmi rády poskytnou, ale většinou velmi draze. Tou cenou jsou myšleny naše vlastní skutky, energie našich negativních činů pramenící z našich temných vlastností. To je cena, kterou se platí u těchto bytostí.
Můžeme zde nalézt skutečné hmotné bohatství, ale také nás můžou naučit moudrosti o nerostech. Nejen jak je nalézt a jak je opracovat, ale také nás můžou naučit, jaké mají energie a s tou energií pracovat. A stejně jako elfové nám umožní se spojit s energií jednotlivých nerostů.

Vanaheim

Svým způsobem je to svět velice podobný Lichtalfheimu. Avšak kde je lichtalfheim světem světla a moudrých elfů, zde se setkáváme s jinými bytostmi. Tyto bytosti, zvaní Vanové jsou silnými konkurenty Ásů. V dávných dobách mezi sebou bojovali o nadvládu, avšak Ásové byli silnější a donutili Vany k míru. Starogermáni tak rozlišují dva směry své víry. Na Ásatrů – víra v Ásy, a Vanatrů – víra ve Vany.
Vanové jsou svými vlastnostmi, stejně jako Ásové, velice podobní lidem. Ovládají je emoce jako nás.
V čem je tedy Vanaheim podobný LichtAlfheimu? Je to v jejich spojení s přírodou. Tam, kde elfové zastupují duchy přírody, Vanové jsou těmi, kteří s přírodou splynuli. Stali se těmi, kteří se naučili přírodě rozumět, komunikovat s ní, stejně jako s elfy. Svým způsobem právě díky elfům svůj svět Vanaheim udělali zemí zelenou a zaslíbenou přírodě.
Proč se tedy však spojit s Vany, když nám tohle nabízí elfové? To proto, že Vanové jsou blíže k nám lidem, ale hlavně nám více rozumí. A nejenže nás učí o využití přírody ve smyslu zemědělství, jejího rozvinutí, plození ( kdežto elfové učí moudrosti a energii přírody), učí nás vztahům, úctě a pokoře k tomu z čeho pocházíme. Energie Vanů jsou velmi vášnivé, sexuální.
Proto tady můžeme hledat pomoc v téhle v oblasti. Nejen pomoc když jsou v sexuálním životě problémy, ale pomocí těchto energií lze zvýšit smyslnost a tím k sobě přilákat partnera.

Jotunheim

Tam, kde se u Vanů setkáváme se sílou plození a sexualitou, u Jotunů se setkáváme se zmarem, ničením, naprostou destruktivitou. Jotunové, stejně jako Vanové jsou pokládání za obry.
Na takovýchto místech se setkáváme s ničením všeho, co kdy v jiných světech bylo vytvořeno. A samozřejmě jak to tak bývá, nejde jenom o ničení života, světů a čehokoli co kdy jakákoli bytost stvořila. Jotunové ničí i názory, víry, dogmata. Před jejich destruktivní silou nezůstane nic skryto. Jsou to poslové apokalypsy, kteří si ve své touze vše ničit neuvědomují, že tím tvoří prostor novému.
Jejich elementární energie chaosu převrací jakýkoliv ustálený řád běhu věcí. Chaos jak je negativně vnímán těmi, které postihne, a jsou obětmi samotného ničení, tak na druhou stranu uvádí věci do pohybu. Tam, kde byl dříve nastolen pořádek a řád začalo vše usínat, umírat, stagnovat a vývoj se přestal ubírat vpřed. Občas je nutné přivolat tyto síly, aby nám daly sílu ničit to, co nás brzdí. I když jsme s tím spokojeni a žije se nám v tom dobře. Ale z takového žití se už stává jenom přežívání.
Jotunové milují chaos v jakékoli podobě, nejsou zlem, to jenom jejich činy jsou zle vnímány. Stejně jako lidstvo v přírodě tvoří města, je nečiní zlými, ale jejich činy samotnou přírodu poškozují. A tím by se i o lidech dalo říct, že i oni jsou zlí.
Tak přesně opačně vnímají svoje touhy Jotunové. Místo tvoření ničit.
Příroda sama též na mnoha místech tvoří a ničí současně. A nedělá ji to zlou.
Máme-li tedy pocit, že jsme obaleni neprostupnou slupkou stagnace a najdeme tu odvahu se jí zbavit, síly Jotunheimu jsou ty pravé aby nás jí zbavily. Jenom musíme být silní, aby ta vlna této síly nesmetla i nás.

Muspellheim

Dostáváme se do dalšího světa, který je obydlen obry. Svým způsobem je můžeme jako obry brát doslovně, i když bychom je spíše nazvali démony. Ale s démony nemají skutečně nic společného. Tento svět je čistým elementem ohně. Kosmická tvořící jiskřící energie. Z jejího nitra jsou tvořeny světy, hvězdy, planety. A jakou mají sílu tvořit, je v jejich právu i ničit.
Jsme ve světě čistého elementu ohně, se vším co pro nás znamená, se vším co dokáže stvořit, se vším co dokáže zničit. Sálá z něj veškeré teplo a světlo.
S tímto světem se setkáme nejen proto, abychom využili samotnou čistou sílu ohně, ale především ducha ohnivého elementu, který spočívá v oné síle tvoření a ničení, je to energie, která nás žene vpřed. Dává nám impuls do nových věcí, je to síla pudů, touhy uskutečňování, ale samozřejmě i válek.
I tady bychom se měli skutečně rozmyslet, za jakým záměrem se spojujeme s tímto živlem, protože z dobrého sluhy, se může stát zlý pán.
Tato energie nás umí velice rychle nabít ztracenou energií, ale také spálit právě samotnými vyvolanými emocemi ohni náležející a díky velké energii, které se jim dostane, jsou velmi silné.

Niflheim

Kde svět Muspelheim je čistým živlem ohně, Niflheim je královstvím ledu, chladu nekonečných mlh. Kde oheň šíří energii zrození, je Niflheim kolébkou samotného života. Je lůnem všeho živého. K tomu aby procitlo, je právě zapotřebí ohně, a tedy společně s Muspelheimem jsou neoddělitelnou součástí jednoty.
V energii Niflheimu nalézáme meditační klid a rozvahu. Stejně jak se poddáme chladu, ledu, věčnému spánku, necháváme se obklopit mlhou, ze které k nám začnou vystupovat obrazy.
Niflheim nám pomáhá najít ztracenou rozvahu, uhasit příliš divoký oheň sídlící v našich srdcích. V mlhách ale též můžeme nalézt mnohem více. V mlhách snových meditací se můžeme setkat s těmi dalšími, i nám blízkými. Mnohým zpočátku nebudeme rozumět díky mlze, která se přelévá z místa na místo, nikdy neukáže vše ale přeci dost na to, aby co vidíme, nebyl jenom přelud.
Niflheim je světem vizí, proroctví, náhledu do dějin budoucích, které se z toho světa budou rodit. Ale tak se po proudech mlhy můžeme dívat i zpět.
Niflheim je řekou kola času, proudící všemi směry najednou a my se můžeme vydávat po proudech, kam budeme chtít.

Mitgard

Mitgard je kouzlo, je to srdce,vsrdce světů. Je to brána do všech světů. Je studnicí, kam se vlévají všechny jiné světy. A my jsme těmi, kdo z té studnice může pít. Pít vše co do ní proudí,
Energie Mitgardu je právě ta zázračná voda, pijící se ze svatého grálu Mitgardu, z lůna samotné matky Gayi.
Energie Yggdrasilu však nejsou jenom jeho světy či jeho bohové, elfové, trpaslíci a obři. V těchto světech okolo nás, a i v našem, žije dalších pár velmi význačných bytostí. Není to o popisování každého živočišného druhu. Tak jako v mitgardu je pár bytostí, kterým bohužel není věnováno příliš duchovní pozornosti, kterou by si jistě zasloužili, jsou v jiných světech další.
V mitgardu, tedy ve světě na naší rovině kromě nás, jsou tu samozřejmě mnohá zvířata, jejichž intelekt nás může naprosto uchvátit. Však se jen zamysleme například jenom nad delfíny, slony, koni, kočkami, psy a podobně – úžasná zvířata (nebo „zvířata“?).
Ale teď se však zaměříme na bytosti, obývající jiné astrální roviny, se kterými se nadále dokážeme spojit. Jistě, teď se mnozí zamyslí nad dimenzemi 4 až xyD, ve kterých, jak je nám tvrzeno, tyto bytosti přebývají. Svým způsobem můžeme tyto bytosti rozškatulkovat, udělat určitou hiearchii v jejich vývoji vůči druhým. Nicméně je to zcela nepodstatné, podstatné je pro nás opět to, čím pro nás ty bytosti jsou.
Další věcí, na kterou bych rád poukázal, je ta, že všechny bytosti jsou součástí duality. Neznamená to že, doualitou žijí, žijí v jednotě. Ale ne všechny. To jen andělské bytosti. Ty ostatní jsou nadále spojeny se světlými i stinnými stránkami duality, a proto mezi nimi lze najít ty „dobré“ ale i „zlé“.
To s jakými bytostmi se setkáme, je velmi ošidné. Můžeme, si myslet, že čím čistší srdce, tím čistší bytost se kterou se setkáme. Na druhou stranu, příliš mnoho světla přitahuje příliš mnoho tmy. Tak jak tedy?
Čím více budeme nevyrovnaní, tím méně ovládáme naši vědomou volbu toho, s jakou bytostí se toužíme setkat. Avšak to není ani o samotném podvědomí toho, že nás zavede tam, kde se máme něčemu naučit.
Budeme se setkávat s velmi mnoha bytostmi, je jenom na nás jak my sami se naučíme nahlížet do jejich vlastní duše, abychom poznali, jací skutečně jsou. Někteří jsou skutečně dobří, někteří to jenom předstírají. Jiní ve své naprosté sebejistotě nám ukážou rovnou svou zlou povahu.
Zřejmě se již opakuji, astrální svět rozhodně není bezpečným místem, a pro duši se slabou vůlí je velmi nebezpečným. Ve své důvěřivosti se velmi snadno stává manipulovatelnou a zneužitelnou ve prospěch bytostí se silnější vůlí.
Mnohdy ani sami ti, kteří se považují za šamany, v téhle zkoušce neobstojí a jsou doslova posednuti duchy jiných astrálních sfér. Ti pak skrze takového šamana dokážou vést kmen velmi těžkou cestou vedoucí k naprostému uctívání bytostí, které šamana posedly.
A bytostí toho druhu jsou doslova desítky.

Yggdrasil – Není to jen mytologický strom světů, je to návod. Jen nevíme jak se v něm naučit číst. A popravdě těch informací je skutečně velmi málo. A hledat ony souvislosti, všechno to co skrze něj můžeme objevit je jak jinak velmi zdlouhavé.
Samozřejmě inspiraci ( a ne bezdůvodnou ) můžeme hledat v kabalistickém stromu života, který je přeci jen zmapován poměrně přesně. Ovšem mezi stromem života a yggdrasilem stojí tradicionalistická kulturní propast, a jen málokdo připouští nejen spojitost, ale jednotnost. Jistě, rozdíly tam jsou, ale jsou to vlastně jen kulturní rozdíly národů. Po jejich odstranění lze dojít závěru, že vychází ze stejných principů.