Třetí oko
Tenhle pojem na jednu stranu pro mnohé velmi známý, ale zase samozřejmě je pro někoho novinkou.
Pokud budeme mít trpělivost, odvahu, či obyčejnou zvídavost a ponoříme se do studia toho, cože to třetí oko vlastně je, zjistíme vlastně poměrně mnoho zajímavých a hlavně lákavých informací.
Třetí oko je snad po srdci samotném nejvíce zmiňovaným orgánem v oblasti duchovních věd, v moderním pojetí – ezoteriky. Třetí oko nám podle všech dostupných informací umožnuje vidět neviděné. Pod pojmem neviděné si dokážeme představit mnohé a popravdě většina z toho může být i pravda, záleží jen na naší samotné fantazii, kam až nám dovolí nahlédnout do neviděného.
Velmi často je spojováno s pojmem jasnovidectví. Nicméně jasnovidectví je mnohdy velmi špatně chápáno. Většinou si s ním můžeme spojovat prorocké vize budoucnosti. Ale tohle je zcela velmi nepřesné. Jasnovidectví, budeme-li ho chápat jako funkci třetího oka, nám umožnuje se dívat mnoha způsoby nejen na nás samotné, jiné osoby, celkový život okolo nás, ale také nám umožní pozorovat vzájemné propojení všech jednotlivostí.
Tento princip je popravdě trochu složitý, protože nejde zase zcela oddělit ony jednotlivé způsoby.
Abych to snad blíže přiblížil, začnu u sebe samého ( což je nejlepší způsob jak se jasnovidectví učit). Sám sebe můžu samozřejmě vidět v současné přítomnosti. Vidět tím ted, už ovšem nemyslím samotný pohled do zrcadla, ale vidět sám sebe, své chování, své myšlení, vidět mé vztahy k lidem ( ať už je to rodina, přátelé, partneři, kolegové atd). Každý člověk v našem životě něco znamená, znamená tolik, jako každá jednotlivost našeho vnitřního světa, která se v nás odehrává, vyvolává v nás emoce, myšlenky a ovlivňuje naše chování k těm lidem – a kupodivu k samotné příčině, která je toho všeho strůjcem.
Tedy, v každém z nás je ukryto mnohé našim zrakům skrytých příčin, která nás všemožně ovlivňují a můžou ovlivnit i naše vlastní zdraví. Tyto příčiny mají svůj původ nejen v našem samotném dětství, ale i v samotných genech. Mnohé z nich jsou ovlivněny tedy nejen samotnou výchovou a různými událostmi z našeho dětství, dospívání atd., ale mnohé z toho nám rodiče předali i „krví“.
A kde my jsme dědici po svých rodičů, naši rodiče měli své a tak dále. Tedy mnohé z toho, co nyní prožíváme, jsou mnohé příčiny našich předků, kteří s nimi nikterak nepracovali a předávali je dál svým potomkům, až došla řada i na nás.
Pak je tu další varianta, a tou jsou minulé životy. Ovšem jejich principy jsou na mnohem delší povídání, než o třetím oku samotném. Avšak ve zkratce, tam kde na jedné straně působí geny našich předků, tam kde je velice možné že my sami jsme byli svými předky, tam vznikají minulé životy. A nejen v rodové linii, ale i z jiných dávných linií, které už ne zcela můžou souviset s pozemským životem vázaného na jeho vlastní historii. Tedy, naše minulé životy můžou zasahovat do zcela jiných prostorů reality.
V tuhle chvíli ani na okamžik nepochybuji o tom, že se cítíte ztraceni v prostoru, který jsem zde nastínil. A to je zcela v pořádku, protože přesně na tohle se skrze jasnovidectvím dá nahlížet. A to jsem teprve u nás – sebe sama.
Můžeme tedy skrze Jasnovidectví nahlížet na všechny možné příčiny, ke kterým se můžeme dopátrat právě skrze všechny ty vnější projevy, které jsou součástí našeho každodenního života( kontakt s lidmi, řešení problémů, nemoci atd.) Všechno co řešíme, má svoji příčinu a umění ji nalézt a hlavně pochopit je princip jasnovidectví.
Ono k pochopení samotnému právě nestačí příčinu nejen vidět, ale vidět i její vznik, proč a za jakých okolností vznikla, a tak všechny skrze ty možné způsoby vidění, natahujeme nitky spojitostí, až se nám ukáže obraz, kterým jako puzzle trpělivě skládáme dohromady.
Zdá se to složité? Nepochybuji, jenže jsme teprve téměř na samém začátku. Sami u sebe v tomhle světě, v téhle realitě. Protože naše existence není vázána jen tento vesmír – časoprostor, ale i na jiné. My sami existujeme v mnoha dalších jiných formách, v mnoha dalších jiných realitách( říct v nekonečných podobách je skoro přesné, ale v důsledku bezvýznamné). A opět pomocí třetího oka – jasnovidectví se s nimi můžeme spojit a nahlížet na spojitosti událostí příčin v našich životech. Proč? Protože čím více jsou naše světy provázány, tím více se naše životy ovlivňují – z tohoto pohledu má tento vliv velmi blízko k pojetí minulých životů, protože naše blízké reality se tak můžou jevit a my je tak většinou chápeme.
Tím se dostávám už k určitě podstatné části. Protože každý z nás si je vědom existence pojmů jako duše – tělo – mysl – trojnost, která tvoří celek-jednotu. Jenomže máme-li jiné své verze v jiných realitách, co nás tedy spojuje? To něco, co jsme schopni taktéž zachytit jasnovidným zrakem – naše vyšší Já, vyšší já, tvořené taktéž tělem, duší i myslí. Není to nic abstraktního, i když v naší existenci pomocí běžných smyslů neuchopitelného.
Ptáte se, proč když píši i třetím oku, píši o všech těchto věcech? Protože na co-koho jiného bychom se měli především dívat, abychom nalezli to co je pro nás neviděné? Čím více sami v sobě vidíme, tím více chápeme sami sebe. A ano není to snadné, naše vlastní Já je obrovské, ale o to zajímavější.
Ti, kteří o třetím oku slyšeli, slyšeli též o tom, že se musí aktivovat. Ne, to už přeci máme aktivované od chvíle, kdy se dotvořilo naše vlastní tělo ještě v těle matky. Jen ho neumíme používat.
Jak se to tedy naučit, jak vidět neviděné? Jak prolomit clonu temnoty?
Nejlépe samozřejmě meditací. Není to nic složitého a je mnoho návodů jak se naučit meditovat.
Avšak na co se při meditaci zaměřit? Na sebe. Když zavřeme oči, vidíme tmu, samozřejmě, ale ta tma, kterou vidíme, není tma okolo nás, je to tma v naší mysli. Je to prostor, který vyplňujeme my samotní, všechno co je v té temnotě, jsme my. Pokud se budeme do té temnoty dívat jako na sebe, není problém v té tmě vidět vše, cokoli, každý kousek, každou událost z nás. Není problém se v té temnotě stát se mozkem, vidět všechny nervová spojení, která jej utváří, není problém stát se v té temnotě mysli svým srdcem, či jakýmkoli dalším orgánem a dívat se na něj – teď už určitě chápete. Ano pomocí tohoto náhledu, pokud se naučíme skutečně takhle na sebe nahlížet, umí vidět, jak jsme zdraví. Je-li tam problém, už můžeme sledovat “ nitku“ problému k příčině.
Ano to je tajemství třetího oka, umět nahlížet v temnotě mysli na sebe sama. A nakonec zjistíme, že to umíme nejen na sebe ale i na jiné. Na cokoli.
Samozřejmě, je to dlouhé a trpělivost vyžadující cvičení, ale tu možnost má každý z nás.
Není to úplné a určitě ne zcela přesně podrobné psaní, ale snad to ve vás zanechalo alespoň tu část informace, kterou pak, kdykoli budete chtít, můžete rozvíjet sami od sebe, bez, toho, aniž, musíte marně pátrat, jak otevřít třetí oko.
A tak se nám jednoho dne stane, že místo toho, abychom se v meditaci dívali do vnějšího kosmu, do prostoru, který se rozpíná do prostoru, kde již prostor není prostorem, čas časem a konec je nekonečným, stane se nám, že se začneme dívat jinam. Do vnitřního kosmu. Do prostoru jenž sám sebou není omezen a společně s časem se stává natolik zmenšujícím se, až stane sám před sebou jako nicota, konec bez konce stane se počátkem. Naše mysl se začne zmenšovat a my uvidíme všechno větší. Všechno se kolem nás rozepne. Čím více se naše mysl smršťuje sama do sebe, tím více se prostor, který je naším tělem, rozpíná. Už nevidíme jen naše tělo, orgány, začínáme vidět nervová spojení, buňky, molekuly atomy – a co víc?