Šamanská cesta
V dnešní době si většina lidí je již vědoma toho, co to je meditace.
Mnozí se odhodlali učinit své kroky k tomu, aby se naučili meditovat.
Samozřejmě napoprvé ne vždy jde snadno, lehce a úspěšně po prvních nezdarech začali pátrat po tom, jak vlastně meditovat.
Jak dosáhnout stavu meditace.
Zjistit, že různé meditace se od sebe umí velmi lišit v samotném vnímání sebe sama, ve vnímání samotného prožitku.
V tom že meditace není jen o vyprázdnění mysli, ale naopak i o tom umět svou mysl zaměřit na otázky, odpovědi, své emoce.
Zjistit, že meditace je změna samotného vnímání.
Změna možnosti vidět různorodosti z více než jen jednoho úhlu pohledu, či dokonce několika najednou.
Ale stát se samotnou myšlenkou, emocí, stát se samotnou otázkou.
A koneckonců i dopovědí.
Ale tam, kde je nám velmi znám pojem meditace, teprve nyní se do popředí dostává cesta, která je stejně prastará jako lidstvo samo.
Šamanská cesta.
Cesta, na kterou se vydával většinou samotný šaman.
Ne proto aby meditoval, ale aby cestoval do hlubin samotné podstaty duše, cestoval do světa duchů.
Aby promlouval s bohy, s duchy.
Pro mnohé šamany to byli jedni a ti stejní.
Duchové se stávali Bohy.
V dnešní době se setkáváme s tím, že šamanská cesta, šamanské světy jsou rozděleny do tří rovin.
Horní, střední a dolní svět.
Můžeme si pod tím představit mnohé, a i nám to dostupnost informací umí i náležitě přiblížit.
Tam kde do horního světa můžeme vstupovat do vyšších astrálních rovin, kde se nachází vyšší bytosti, které bychom skutečně mohli nazvat bohy, vyššími entitami, pro některé anděly, archanděly, nanebevzatými mistry.
Tam můžeme vstupovat i do dalších rovin bytí.
Horní svět, aniž by si to mnozí uvědomili je tím prostorem, do kterého se mnozí vydávají s myšlenkou tak zvaného astrálního cestování.
Za touhou poznat vyšší vědomí, pocítit dotek vyšší moci, nezřídka i spojení se se svým bohem – bohy.
Pro mnohé dosažení astrálního prostoru začíná a velmi často i končí tím, co bychom nazvali opuštěním těla.
Jenže ve skutečnosti se jedná o uvolnění vědomí z prostoru daného naším vlastním tělem.
Ale uvolnění není opuštění, pouze uvolnění vědomí do širšího prostoru. Tedy to, co známo jako rozšířené vědomí.
A už i to samo o sobě dává tomu, komu se to zdaří zcela nový zážitek, prožitek.
Nové vnímání, nejen vidění, toho, co je okolo nás.
Můžeme se najednou propojit s lidmi, s místy od nás velmi vzdálených a vnímat i všechny detaily. A nejen ty, které se týkají prostoru, ale i emocí, řekli bychom energií.
Takové může být letmé poznání toho, co je to astrální cestování.
Cestování v prostoru tak jak ho známe.
Ale pak zde máme střední svět.
Jehož vnímání a výklad se mezi těmi, kteří cestují, meditují může lišit.
Je to přítomnost samotného bytí.
Přítomnost, která se týká především toho, kdo se na cestu do středního světa vydá.
Je to cesta do svého vlastního středu, do svého vlastního Já. Do, pokud možno plného uvědomění si toho, kdo jsem, kým jsem, proč jsem.
V tomto prostoru nalézáme sami sebe. Nalézáme nejen odpovědi na naše vlastní otázky, ale nalézáme i další otázky.
Nalézáme skryté zákoutí našich vlastních myšlenek, emocí, které nás ovlivňují, aniž bychom o nich měli tušení.
Nalézáme zde příčiny našich neduhů, nemocí, traumat.
Nalézáme zde naši vlastní sílu.
Tedy svět, který je tím, tím jsme my. Střední svět je o nás, o skutečné přítomnosti, o upřímnosti k sobě samým, o odvaze postavit se čelem k sobě samým.
No a do třetice zde máme dolní svět.
Svět duchů, ale i démonů.
Svět, ve kterém lze nalézt duše našich předků, ale i to co je našimi nočními můrami.
Svět, ve kterém se nám otevírají dveře do míst, které jsou nám běžně uzavřené, dveře podvědomí.
Dveře vedoucí do míst za záclonou, do míst, kde sídlí duchové, duše všeho živého i mrtvého.
Místo, kam se nejčastěji vydávají lidé, kteří hledají.
Hledají své duchovní průvodce, své učitele, své předky.
Hledají duchy přírody se kterými by mohli rozmlouvat.
Dolní svět můžeme nazvat jakkoli, ale své jméno si získal svým tolik typickým způsobem pro jeho navštívení.
Způsob, který je propadem vědomí do hlubin.
Do hlubin propastí, do hlubin oceánů.
Do hlubin prastarých sklepení, prastarých staveb.
Tedy svět, kam se dostáváme propadáním.
Naše moderní společnost, tolik prahnoucí po spiritualitě, která v mnoha posledních staletích byla tolik potlačena, je ovlivněna kulturami, ve kterých spiritualita stále žije.
Ale velmi těžko lze aby taková společnost, předala své poznání někomu, jenž žije v tolik technickém světě, světě rozumu, kde převládla hmota nad duchem.
A tak naše moderní společnost se nechává vést, nechává se učit.
Ale je to jako s malými dětmi.
Nelze jim otevřít všechny dveře, všechna poznání najednou.
Je třeba jim cesty ukázat takovým způsobem, aby jim porozuměli.
Aby měli kde začít.
Samozřejmě je mnoho těch z moderní civilizace, kteří našli cestu, začali cestu chápat, vnímat více, vnímat čím dál větší hloubku.
Mnozí už nebrouzdají jen povrchu samotných pojmů, zbožných přání, vytvořených ideálů.
Iluzí.
Vydali se na cestu poznání, kde naopak všechno to, co si ve své touze vysnili ztratí.
Ztratí proto, aby mohli vidět, vnímat skutečnost.
A takoví ti, kteří ztratí iluze, ztratí touhy, ztratí svá zbožná přání.
Ztratí touhu setkat se s vyšší mocí, setkat s anděly, setkat s bohy, jsou připraveni zemřít.
Projít očistnou cestou mystické smrti, aby se mohli zrodit do skutečnosti.
Do svého skutečného Já.
Na cestu svého sebepoznání, kde sebepoznání je cestou poznávání všeho uvnitř sebe, ale i okolo sebe.
Na cestu šamana.
Cesta šamana, šamanská cesta není jen cestou do jiných světů, cestou za svými předky, za svými průvodci, učiteli, léčiteli.
Není jen cestou za duchy přírody, duchy rostlin, zvířat.
Ano, tohle všechno šaman na své cestě potkává, poznává, rozmlouvá.
Ale cesta šamana je osobní cestou, vědomou cestou skrze sebe.
Skrze svůj vlastní svět mající tolik světů, kolik jich má svět tam „ venku“.
Vnitřní svět, ve kterém jsou všichni ti, které hledáme tam „ venku“.
Liší se cesta šamana od cesty běžné meditace?
Ne, alespoň v tom, co bychom nazvali technikou uvolnění, rozšíření vědomí.
Protože i skrze meditaci můžeme navštívit všechno a všechny stejně jako šaman.
Skrze meditaci můžeme rozšířit své vědomí do nejhlubšího tranzu.
Liší se to v samotné myšlence.
Myšlence toho, kým šaman je.
Čím se šaman stal, jak a proč se jím stal.
Šamanská cesta není jen o tom jít cestou skrze světy, ale znalost těchto světů.
Světů, kterých je on součástí, světů, které jsou jeho součástí.
Znalost duchů v něm žijících.
Znalost toho, že duchové nejsou jen bytosti tak jak si bytost představíme.
Jako rostlinu, zvíře, jako člověka.
Ale jako duchové se nám ukazují i naše vlastnosti, touhy, strachy.
Naše nemoci, naše síla, naše nedostatky, ale i naše přednosti.
To všechno na sebe bere formu bytostí, duchů, démonů.
A s nimi můžeme promlouvat, ale často s nimi i bojovat.
Můžeme nad nimi získat kontrolu, můžeme se usmířit. Ale můžeme i prohrát.
A to je cesta šamana.
Vědět nejen kým duch je, co nám ukazuje, jak promlouvá, co chce. Ale promlouvat s nimi, usmiřovat, žádat je o pomoc.
A takoví duchové, tedy to, co bychom nazvali našimi lidskými archetypy, v lidském životě vzali na sebe formu božstev.
Šamanská cesta není tedy jen cestování skrze světy.
Ale cesta skrze porozumění a pochopení samotné existence.
Samotné skutečnosti.
Na šamanskou cestu, tedy spíše na cesty skrze světy se vydávají mnozí, mnozí jim dělají průvodce.
Ale jde o šamanskou cestu, nebo spíše to, co známe jako astrální cestování?
Ne, není to mé psaní jako fakt, ale jen vhled, který mi byl umožněn, vhled, který byl psán tak, jak mi bylo dovoleno.
Vhled, se kterým vůbec nemusíte souhlasit, naopak.
Jen vhled, který je jedním z mnoha dalších vhledů.