Runová meditace
Bylo, a zřejmě ještě bude popsáno mnoho metod meditace, to podle toho komu jaká nejlépe vyhovuje. Co člověk, to názor a způsob, to je samozřejmé.
Tady bych vás rád seznámil s runovou meditací, pomocí které se naladíme na jednotlivou složku květu života. Tedy jednotlivou runu, nebo skupinu run. Každá runa, jak jsme si řekli má svůj specifický význam, a ve spojení s barvou se její význam ještě blíže určuje. Proto nejdříve věnujme pozornost samotnému výběru runy, a ta pozornost jak jinak může být intuitivní. Můžem nejen vybírat samotné runy, které jsme si pořídili, ale úplně stačí, když si runu nějakou to barvou nakreslíme na opět jakýkoliv materiál. Ale může to být klidně i nějaká část našeho těla, ale zase raději jen snadno omyvatelnou barvou. Pokud jsme si tedy nějakou tu runu vybrali, můžem si sami podle sebe zvolit meditační polohu, jaká nám vyhovuje, prostředí, hudbu, cokoliv co je nám příjemné a nerušené.
U meditace zpravidla platí pravidlo „nemyšlení“, je to stav, který se snadno řekne, hůř udělá. Protože na „nic“ nemyslet a nechat myšlenky jen plynout je pro začínající celkem náročné. Proto pokud se chceme uvolnit, je velmi dobré se „prodýchávat“, každým nádechem vnímat jak vzduch, světlo, pozitivní emoce zaplavují naše tělo, až se začnem postupně uvolňovat. Jakmile jsme takto „připraveni“, začnem se soustředit na dotyčné runy – runu (pokud jsou to runy, je velmi dobré si z nich udělat ucelený obrázek, který se nám bude dobře „načítat“. Samozřejmě při výběru, či případném kreslení, je dobré tomu věnovat poctivou pozornost a nebrát jejich roli ledabyle. Začnem si ji „tisknout“ do oblasti, kterému běžně říkáme „třetí oko“. Čím více a déle necháme runy aby se v nás usadily, tím méně se na ně můžem soustředit, protože pak již runy samotné začínají pracovat i bez našeho přičinění. Na nás je jen runy v sobě uchovat.
Pokud jsem při začátku meditace zmínil, že runu máme načíst skrze naše třetí oko, je to pro runy nejsnažší cesta jak se v nás usadit. Protože samotný symbol nejprve vnímáme opticky. A v oné oblasti se nejrychleji usazuje a naše myšlenky nemají pak tendenci tolik utíkat.
Proč vlastně runová meditace? Díky jejich energiím, které nám můžou v napojení se na runy v mnohém pomoct. Od nabíjení se, čištění až po takové techniky jako otevírání třetího oka, astrální cestování, astrální projekce, odvádění duší …atd. S runami lze opravdu vše, a díky runovým meditacím sami sebe otevíráme cestám do míst, kam si vyberem.
Sebezasvěcení
…duše šla cestou, vlastně ani nevěděla jestli je to cesta. Duše neviděla po čem kráčí, a už vůbec ne kam kráčí. Slyšela, že kolem ní prochází další duše. Některé se držely vzájemně, aby se v té temnotě neztratily. Jiné byly tou tmou vedeny. Jenomže duše pořád nevěděla kam má kráčet, neví kam směřují ty další duše.
Tak šla, klopýtala a upadala dál po té cestě-necestě. A když neviděla, snažila se naslouchat tomu, o čem povídají jiné duše. O čem povídají ty duše, které jiné vedou. Tehdy si tahle naše malá duše, vlastně už nebyla tak malá, uvědomila že každá duše má svoji vlastní cestu.
Někdy jsou na své cestě jinými doprovázeny, jindy jsou přímo vedeny. Nicméně jí pořád unikal cíl, pořád netušila proč a kam jde a co ji tam čeká. Musela ujít ještě další dlouhou cestu, musela ještě mnohokrát upadnout, aby poznala že když přijde do cíle cesta neskončí. Naopak cesta začne, ale začne nová cesta. Na té cestě už bude vidět. Možná ne moc, možná jen o málo více, než na předchozí cestě.
A duše zatoužila po svém vlastním zraku, hledala kdo by jí pomohl. I když se našli mnozí, kteří ji nabídli že ji dokážou ty oči otevřít, cítila že ty oči by se měla nejdřív naučit otevřít sama. A tak těm duším poděkovala, za to že jí chtěly skutečně pomoct.
Avšak tohle je její cesta, její vlastní poznání, kterého i tyhle duše byly součástí. K té cestě ale patřily i ty duše, které potkávala, se kterými hovořila. Některé z nich už svůj zrak skoro získaly, některé byly stále ještě slepé. A každá z těchto duší jí pomáhala své oči otevřít.
Jistě se mnozí nás střetli s mnohými energetickými systémy, kterých je v naší realitě více než dost.
Ještě více je učitelů, kteří jsou ochotni nás do některého z těch systemů zasvětit.
Možná jsme zapřemýšleli nad tím, zda je možné se do určitého systemu zasvětit sám.
Odpověd je ano a ne.
V tom kladném smyslu spočívá význam v tom, že nepotřebujem přímého iniciátora, jenž by nás provedl zasvěcením. Zde míním onoho člověka učitele.
Naopak v tom záporném je význam dán tím, že každý z nás má své duchovní ochránce, průvodce a samozřejmě učitele. A právě ti rozhodují nad tím, zda jsme či nejsme způsobilí k onomu zasvěcení.
Podotýkám jen, že když je řeč o učitelích, tím nejlepším učitelem a současně žákem jsme sami sobě. My sami se neučíme tím, že se učíme pravdu, ale tím že se pravdu učíme hledat. A to je základ vlastního sebezasvěcení.
Pokud budeme hledat, najdeme učitele, který byl „první“. První v tom co přenáší dál svým žákům.
Ale i tento učitel si musel projít svou náročnou cestu temnoty, aby otevřel očí a mohl vidět a poznávat svět, takovým jakým je. Nezískal tento dar zadarmo, musel vykonat mnohé. Složit velké životní zkoušky, učit se skutečné moudrosti. Od svých vlastních ochránců,průvodců a učitelů. A hlavně poznáváním sebe sama.
Zasvěcení není o tom, mít touhu znát pravdu, umět a vědět. Je o tom, že chceme hledat a hledáme, a z toho všeho nakonec teprve skládáme střípky. Ty nám nakonec ukážou obraz. Obraz který je dveřmi, dveřmi do „nového světa“.
A tento nový svět je pro nás neznámý, i když je na první pohled stejný tak jak ho známe. Ale tentokrát jsme otevřeli oči a vidíme a vnímáme ho zcela jinak. A ne jenom srdcem, citem, emocemi, ale skutečně i naším rozumem. Protože bez spojení citu a logiky bychom mu nedokázali porozumět. Mohli bychom vědět jak mnohé věci fungují, ale neznali by jsme jejich skutečný smysl. A naopak, můžem znát smysl událostí, ale bez toho jak k nim přicházíme. Teprve pak až spojíme náš rozum a cit, získáváme skutečné „vidění“. Naše vlastní sebezasvěcení.