V duchovní praxi, je velmi dobře známo hledání tzv. duchovního průvodce, či totemového zvířete. Spousta lidí ať již při hloubkové meditaci, osobnímu cítění, nebo jen z pouhého přání má vlka.
Proč tomu asi je? Copak je na vlcích tolik specifického, že k nim lidé tolik tíhnou? Ušlechtilost? Možná. Moudrost? Spíše vychytralost. Smečka ( rodina)? Zřejmě ano. Ale především dravost. Vlci jsou, a to si přiznejme pořád hlavně šelmy a ve smečkách velmi nebezpečnými šelmami. V současné době, navíc v hustě zabydlených oblastech to nelze tolik vidět. Ale smečky vlků, a i zdivočelé smečky psů vždycky byly velkým postrachem nejen stád, ale lidí samotných.
Tak proč tohle tolik – byť nevědomky – přitahuje lidi?
Povídání jsem pojmenoval princip Fenrise, tedy bylo by dobré si něco říci o tom kdo to fenris vlastně byl. Nebo je?
Fenris – Fenrir nebo též Fenrisulfr je stvořením starogermánské ( chceteli vikingské) mytologie. A jak lze pochopit z psaní, jedná se o vlka. Ale ne ledasjakého vlka. Tento vlk má za své rodiče jednu ledovou obryni zvanou Angrboda a o něco více známějšího boha přetvářky Lokiho. Spolu měli celkem tři potomky ( a všichni se velmi vydařili ).
Ale zpět k Fenrimu. Tento vlk byl předurčen k velkým, sic hrozivým ale velkým, věcem. Jenomže co by bohové byly bohy, kdyby nezvěděli jemu určené proroctví, a samotný Odin ( starogermánký bůh bohů a otec veškerenstva) jej nechal aby se o něj ostatní bohové postarali a převychovali. Jenomže vlk rostl a bohové ( až na Týra ) se zalekli a nechali ho spoutat. Dvakrát se jim z pout dostal, ale Odin nechal zhotovit řetěz, na který byl i Fenris krátký. Ale spoutat se ho podařilo jen díky lsti, která stála boha Týra ruku. Za poměrně významné povšimnutí stojí, že pravou ruku.
A pak jak legenda praví, přijde ragnarok, Fenri se osvobodí z pout, pozře Odina, a vůbec tak nějak to pro někoho špatně a pro někoho dobře skončí.
Ovšem tak si teď můžeme klást otázku, zdali by Fenri pozřel Odina, kdyby jej nenechal spoutat. Zdali tím, že ho nechal spoutat šel sám vstříc sudbě, jenž byla určena…
Je jen náhodou, že Fenri pozřel Týrovi jeho pravou ruku, nebo je v tom hlubší smysl?
Změníme li v tuto chvíli mírně úhel pohledu na duchovní stránku příběhu, zjistíme, že Týr – coby představitel řádu a spravedlnosti – přišel o pravou ruku jako o symboliku mužské energie. Té energie, kterou muž, a nejen v tehdejší době, prezentoval svou silou, bojem,vůlí.
Změníme li ještě jednou úhel pohledu na samotného Fenriho a budem li se na něj dívat jako na onu temnou stránku našeho ega, které je dravé, krvelačné, vychytralé, zjistíme, že Odina nepozřel vlk, ale Odina pozřel jeho vlastní egocentrismus tam, kde Týr se ho dokázal vzdát.
A tohle je tou naší vnitřní vizí si brát vlka jako průvodce. Ale je velký rozdíl zdali ho necháme aby nás pozřel, nebo zda mu my sami něco obětujeme.
Fenri tedy nebyl jen bájným stvořením vlka, ale archetypem temné stránky našeho ega.