Život na práně je pro mnohé spojen s pojmem breathariánství, které do určité míry, či spíše úplné je způsob života, kde se člověk již neváže na potřebu hmotné potravy. Do určité míry prána a breathariánství spolu souvisí, ale nejde o nerozdělitelné spojení. Naopak skrze pránické žití lze dosáhnout breathariánství.
Jistě se zde nabízí otázka jak je na pránický přechod a nebýt breatharián? Na jednu stranu to nebude vypadat snadně, ale ve chvíli přijmutí myšlenky prány za své se cesta bude ukazovat v jiném světla.
Nastíním mé osobní vnímání myšlenky prány těm, pro které je tento pojem neznámý, ale i těm, kteří se již o pránu zajímají.
Pránu lze považovat za životadárnou energii, která není vázaná jen na organickou či anorganickou hmotu, je také vázána na jakékoliv činy, či dokonce emoce. Tahle její podstata může svádět k myšlence, že prána má veskrze pozitivní polaritu, ale jako každá energie má polaritu i negativní.
Jak lze pochopit onu polaritu prány?
Lze ji pochopit jako myšlenku jednoho objektu ( myšlenku – podstatu prány) která jinému objektu dodává onu životadárnou energii pránu. Jak jsem psal výše, tato myšlenka může mít různou formu. Jelikož sami jsme pránou utvářeni, pohybujeme se v práně, a většina z nás, většinu svého života, s ní pracuje nevědomě, dochází nejen k jejímu častému plýtvání, ale také ke zcela minimálnímu využití prány v našich životech.
Vědomý přechod na pránické žití, je poměrně důležitým krokem v našem životě, který nám ukáže nejen, jak lépe využít prány ze zdrojů které se nám dostávají, ale také jak rozpoznat kvalitu těchto zdrojů. A hlavně nás také naučí, jak samotným zdrojům můžeme sami dát co nejvíce kvalitní prány aby jsme ji mohli využít nejen my, ale i druzí.
Máme li takový zdroj, který je tvořen silnou pránou a nejsme vůči světu uzavření, lze téměř okamžitě vycítit tu energii, sílu která v něj je. Ale také samozřejmě naopak. Můžeme se tak naučit rozpoznávat nejen kvalitu přírodních zdrojů, vyrobených potravin, surovin či jídla, ale také lze tak rozpoznat kvalitu myšlenek nejen na úrovni moudrosti, ale zejména na úrovni upřímnosti. Od myšlenek není daleko k vnímání projevených citů a od citů k vnímání samotného člověka.
Způsob jak nejlépe uchopit pránické žití neplatí jen u prány samotné ale i mnoha dalších aspektů našeho života. Celé ono kouzlo spočívá v tvořivosti čehokoli, co tvoříme. Cokoli co tvoříme, tvořme nejlépe, jak můžeme, s co největší poctivostí, která je nám vlastní a co největší upřímností. Pro někoho by mohlo být inspirující napsat, tvořme s láskou, ale tvořit se dá velmi silně i s jinými emocemi.
Vlastně nejde o žádné prastaré tajemství, které by před lidmi bylo utajováno tajnými magickými organizacemi. Vždyť tomuhle nás přeci učí již celá pokolení naši předci. Poctivé práci. Ani není vlastně nutné, aby znali skutečný smysl a význam pojmu prány. Prostě věděli, že taková tvorba vždycky a nadlouho poslouží tomu komu, je určena. A pokud si ten, kdo výrobek používá s úctou a váží si toho, že mu, bylo dopřáno jej použít, čerpá z něj také mnohem více energie, než ten, který si pro výrobek zvolí obyčejný konzumní přístup a bere ji jen jako věc, prostředek, nástroj.
Tou nám, každému nejbližší formou tvorby je samozřejmě naše vlastní lidské tělo. Ale nejde jen o tělo samotné, jen o to co si většina z nás pod pojmem tělo představí. Naše tělo je i naše mysl, naše city a samozřejmě duše. To všechno je naše tělo. Není to jen nástroj duše, nástroj, nádoba abychom tady mohli být a žít život. Naše TĚLO je život samotný a proto bychom měli být za něj vděčni, vděčni že TĚLO je tělo, duch a mysl a pokud ho-nás-sebe budeme žít s co největší úctou a vděčností, budeme tím prospěšní zase sobě – a samozřejmě, i dalším, kterým můžeme předávat a ukazovat tu krásu života, životní energie, prány i ostatním.
Čím více toho co nejvíce poctivého, upřímného a ano, s láskou k sobě samému budeme tvořit a čím více si budeme vážit toho, co pro sebe dokážeme tvořit, tím více se sami sobě odvděčíme tím nejlepším, co můžeme, plnohodnotným životem. Plnohodnotnou životní energií – pránou.
Všechno kolem nás co si jen dokážeme představit, pránu vyzařuje. Čím více je naše představa vědomá sebe sama, čím více a lépe a sama k sobě přistupuje poctivě, upřímně, s úctou a vděkem tím silněni a silnější pránu vyzařuje. Takové představy, pro nás ponejvíc jsou to lidé, zvířata, rostliny, nelze přehlédnout.
Tato energie, těchto představ se samozřejmě míchá s těmi slabšími a tím utváří život všude okolo nás. Proto jsou místa, která jsou velmi silná, plná magické energie, ale i místa vyprahlá, kdy život je už jen rozkladem. Je v pořádku dovolit si část té plné životadárné energie vzít, ale je také v pořádku dovolit dát i část své energie místům, představám která to potřebují. Je v pořádku umět se vcítit do míst, lidí, zvířat a vnímat jejich energii, kterou vyzařují. Tuto energii už dávno pustili, a proto nemusíme mít výčitky, že se na nich přiživujeme, ale tak to i my můžeme dělat obráceně, dovolit sdílet naši energii s jinými a uvolňovat ji prostřednictvím právě zmiňovaných výrobků, činností, myšlenek, emocí – ale i jen samotnou existencí.
A teď, již nemusí jít jen o skutečná místa našeho prostředí, lidi, zvířata, ale může jít naše vnitřní části našeho vnitřního TĚLA, tedy nejen tělu, ale i myšlenkám, emocím. Sem všude můžeme vědomě směřovat pránu a obnovit život tam kde to skomírá.
Současně mi přichází myšlenka toho, že energie prány, která je v nás uložena se obrazně řečeno rozhoří, ve chvíli kdy je jí dodán vzduch, kyslík. Vlastně nic nového, co bychom už dávno neznali. Dýcháme-li vědomě cíleně do celého těla, tím více se se prána “ rozhoří“ a tím více energie získáváme k dispozici. Současně velký vliv má i spánek, který je vlastně hlubokou meditací. Čím hlouběji se vědomě spojíme s naším tělem, s vnitřní energií máme možnost ji zase o to více uvolnit a získat tak energii pro naši další činnost. Tím se se nám bude snižovat potřeba spánku, protože chvíli hloubkové meditace budeme využívat stejně, ne-li efektivněji, než spánek.
Ve chvíli, kdy jsme se dokázali sami sebou, a tímto psaním prokousat do této fáze, už si umíme představit, čeho všeho jsme změnou přístupu k sobě samým schopni. Nicméně je nám určitě jasné, že to ještě zdaleka není vše. Pokud byt jen na pár prchavých okamžiků, které se budou prodlužovat, pocítíme příliv toho, co jsem popsal jako pránu, se nám mnohé ukáže. A taky mnohé procítíme. Zjistíme, na čem všem byl náš život až do této chvíle stavěn. Mnohé věci si už konečně přestaneme nalhávat a budeme, byt jen sami k sobě, více upřímní. Ona ta upřímnost k sobě samému není nakonec tak tvrdá, spíše mnohdy ulevující. Ta upřímnost nám dokáže navíc otevřít velmi zajímavá dvířka naší osobnosti, které jsme až dosud pečlivě držely zavřené. A k tomu nahlédnutí, do těch dvířek je nám velmi nápomocné