MEDITACE
„Prakticky každý z nás, si pod tím představí víceméně jedno a to stejné…“ sednout si do lotosového květu, hodit se do klidu a nemyslet“… prostě, jak snadné, že ano.
Nicméně když už si nastudujeme, jak takový lotosový květ vypadá a sedneme si do něj, zjistíme, že to zrovna není nic moc pohodlná metoda, protože máme zhýčkané tělo, kterému tento způsob sezení není příliš příjemný. Takže to chce něco jiného. Třeba sednou si normálně. To už je mnohem lepší, nicméně ještě lepší je samozřejmě lehnout si.
Nuže výborně, po několika pokusech jsme zjistili, jaká meditační poloha nám nejvíce vyhovuje, u které se cítíme příjemně, nerozptyluje nás protestující tělo. Tak právě nyní je na čase nemyslet. Ouha.
At děláme, co děláme, prostě zjistíme, že v hlavě máme takový bordel, který teď, přesně v tuhle chvíli se rozhodl, že nám do naší meditace začne kecat. Tak usilovně myslíme na to, že nesmíme myslet. Až jen myslíme na to, že nesmíme myslet – je to něco jako s počítáním oveček a čekáním kdy usnete. A ach, jak skutečně překvapivé – výsledek je stejný. Ani nevíte a najednou spíte. Hluboce tvrdě. Žádné hluboké meditativní prožívání nirvány. Jen spaní.
Ovšem pozor, ono takové spaní navozené předchozí meditací, je mnohem více uvolněné, hlubší a kvalitnější, než když se klasicky po celodenním vytížení prostě svalíte a usnete.
Samozřejmě vědecky by se tohle dalo velmi krásně okecat, nicméně to “ proč“ je přesně v té fázi meditace, kdy na vás začnou řvát myšlenky. Ono totiž v meditaci před spaním je necháte ze sebe takhle odejít a pak už vás neruší. Zato naopak, pokud si lehnete a okamžitě usnete, začnou se vaše myšlenky promítat do vašich snů, budíte se a naprd se vyspíte – znáte to? Myslím, že určitě ano.
Dobře tedy, ale jak tedy přejít onu fázi vykecávací fáze v meditaci, aby meditace byla meditací? Tak jako s člověkem, který má potřebu vám vykecat díru do hlavy, nechat ho ať si povídá a my ne-poslouchejme, ale naslouchejme. Možná uslyšíme něco, co jsme ten den měli slyšet, ale neslyšeli. Může v tom být mnohé důležité uvědomění. Nijak se nenuťme do meditačního tranzu v téhle fázi, koneckonců zjistíme, že když myšlenkovému průjmu necháme volný prostor, sám časem ztichne. A to je přesně fáze, na kterou jsme tolik zvědaví – a na kterou si chvíli počkáme, protože mezitím ještě několikrát usneme.
Nicméně, je nám téměř jasné, že tohle asi ještě nebude zcela ono. Popravdě, je velmi mnoho způsobů meditace, každá pracuje s nejrůznějšími energiemi, orgánové meditace, aktivní meditace, meditace se specializovanou hudbou, řízené meditace atd., zkrátka, meditace frčí.“
Ale aby jsme se neztráceli v samotné formě toho na jaký druh meditace se dát, začněme tím nejjednodušším.
Dýchání
Velmi, ale opravdu velmi důležité, ( když pominu ten fakt, že kyslík prostě potřebujeme) při našem v životě v tom smyslu, že hluboké a vědomé dýchání není jen pouhým plytkým nádechem a výdechem. Přirovnejme si kvalitu dýchání jako s jakýmkoli jiným příjmem energie – jídlo, pití, informace – nic z toho by to nemělo být pouhé rychlé zkonzumování bez jakéhokoli prožitku. Jednak tím nedáme určitou úctu tomu, že vůbec můžeme jíst–pít-dýchat – ale hlavně následný efekt ze zkonzumovaného je minimální…ke kvalitě se budu snažit přiblížit ve psaní o práně.
Jak správně dýchat? Opět návodů a metod je velmi mnoho, jako je mnoho různých způsobů dýchání, ale každopádně uvědomělý nádech, hluboký a tzv. “ do břicha“ je prostě základ.
Opět by se sem daly dát mnohé lékařské, vědecké poznatky toho co to s naším tělem dělá, ale dělá to prostě dobré věci, například více okysličuje, uvolňuje tělesně a hlavně i psychicky – však to znáte – “ vydýchej to“ ano, přesně tohle nám to říká, zhluboka dýchej a vydýchej všechno ven, všechny myšlenky, všechny srajdy, trápení, strachy, nervozitu – všechno to vydýchej. A tím, že dýcháním se okysličujeme, tím to můžeme i „spálit“.
pohodlně se usaďme
Takže, když si shrneme vytvoření si správné polohy, prostředí, profláklé meditační hudby, začneme s dýcháním, pěkně zhluboka, poctivě. Pokud jste někdy slyšeli o čakrách tak je hezky prodýchávejte jednu po druhé, nespěchejte, dejte sami sobě ten čas. Tohle už je opravdu samo o sobě meditací, protože už jen tím, že si poctivě prodýcháváte čakry, se léčíte. Zjistíte, že s každou čakrou se vám ozvou jiné myšlenky. Dýchejte, naslouchejte. Léčíte se. Nepůjde vám to napoprvé ani napodruhé, ale časem zjistíte, že je to nejen snazší, ale hlavně, že se cítíte lépe a hlavně – zjistíte, že i během dne, aniž byste meditovali, začnete zhluboka dýchat.
V meditaci má srdce velmi výraznou roli, ale popravdě ne kvůli tomu, že je spojeno s našimi emocemi, láskou a atd., ale především proto, že vyzařování jeho elektromagnetického pole, je mnohonásobně silnější, než vyzařování mozku. Co to znamená? Že máme-li myšlenku, můžeme ji vyslat ven, ne pomocí energie mozku, ale pomocí energie srdce. Uznávám, tohle je velmi těžké se naučit, nicméně, už jen to učení je velmi obohacující. Skrze srdce to samozřejmě funguje na principu emocí. Čím silnější emoce, tím silnější vyzařování a tím aktivace vyslané myšlenky jistější. A ano, těmi nejsilnějšími emocemi jsou láska a nenávist. Jsou energeticky stejně hodnotné a popravdě i láska umí ublížit, stejně jako nenávist pomoci. Nicméně tohle je jiné téma( byt související s předchozím psaním). Vyšleme-li tedy myšlenku skrze takovou emoci – ale skutečnou, skutečně prožitou dokážeme zázraky. Bez nadsázky.
Teď se nám nějak formuje propojení meditace, s cílenou meditací, otevřením třetího oka ( o třetím oku a jeho použití viz. dále) a využitím jeho možností. Jenomže je to všechno? Samozřejmě že není. Tohle cvičení je velmi náročné, a pokud vidíte souvislosti, chápete, že nestačí cvičit jen mozkovou činnost, ale dechovou činnost a srdeční činnost. Je tedy velmi příhodné cvičit tzv. kardio, je jedno na čem, a pokud budete cítit nutkání lenosti, nechtěnosti – není nic lepšího než si tímto způsobem i cvičit vůli. Tolik k vytváření a prosazení záměrů ( vlastní možnost obrany, asertivita atd…) důležité.
Nakonec zjistíte, že samotný pohyb, sport je skvělou meditací ve všech ohledech.
Takováto samostatná meditace je velmi dobrou přípravou pro další krok, kterým je právě ona cesta hledání, kterou jsem popisoval výše. Při této cestě hledání se doprovází pomocí hudebního nástroje, nejčastěji bubnu, ale lze použít například i chřestidlo, tibetskou mísu, didgeridoo apd. Díky stálému monotónnímu rytmu se člověk dostává postupně čím dál hloub do transu, který je jen další hlubší meditací, jen v jiné hladině vědomí( v případě transu se jedná o hladinu théta).
Po skončení samotné meditace-transu, je samozřejmě dobré, jistou dobu svou mysl pozvolna nechat se probouzet, protože náhlé probuzení, či nastartování mysli do plného režimu je jednak stejně nepříjemné, jako náhlé probuzení z hlubokého spánku, ale hlavně velká část toho, co, jsme při meditaci získali, by zůstala opět schována v hloubi podvědomí. Pozvolným probouzením všechny ty vize mají čas, aby se vtiskly do našeho vědomí. A ve chvíli probuzení je opět dobré vzít si například kus papíru, a ať již kresbou či písmem zaznamenat nejen obrazy ale i prožitky. Tím si je nejenže uložíme na případné další použití, ale tím, že je budeme tímhle způsobem dávat ze sebe ven, tím se zcela dostanou do našeho vědomí a my máme tu možnost si je prožít v našem bdělém stavu, a snažit se jim opět o to více přiblížit a porozumět. Proto po každé společné meditaci přichází ono, pro mnohé nepříliš příjemné, sdílení prožitku.