Samozřejmě je toliko meditací, kterými se můžeme vydat. Je tolik meditací zaměřené na samotnou podstatu vizualizace. Je snad tolik meditací, kolik lidí meditaci provádí.
Meditací, kterou bych vám rád představil, se víceméně v poslední době zabývám poměrně intenzivně. Těžko říct, kde jsem se nechal, jakou myšlenkou inspirovat, ale celé to začalo zcela klasický tím, že jsem se soustředil na své třetí oko. Respektive na tu část mozku, kde je jeho centrum. V tu chvíli, v té naprosté temnotě za zavřenými víčky se mi ukázal bod, které klidně můžu říkat částice. A ve chvíli, kdy jsem se začal na ni soustředit, začala se změnšovat. Čím déle a čím dále jsem ji svým pozorováním následoval, tím rychleji se zmenšovala, a celý okolní prostor – JÁ – se začal zvětšovat do té míry, kdy se z tělo rozpínalo do podrobnějších detailů, a to nejen fyzické podstaty. Tehdy se mi ukázal nejen princip makro-mikro kosmu, ale samotný fakt, čím více – blíže jsme své středu, tím rychleji se zmenšuje a prostor rozpíná.
Každopádně i přes tohle poznání pohledu na sebe, jsem stále nebyl schopný uchopit onu částici, která představuje onen pomyslný střed myšlenky.
To však do té chvíle, kdy jsem si uvědomi, že ona částice, střed mylšenky není něco co je mou součástí, ale že to je ona myšlenka, snažící se dohnat sebe sama, je to něco, jako bychom se snažili předběhnout vozík, který tlačíme před sebou.
Ve chvíli, kdy jsem si uvědomil, že myšlenka, mému dosažení je můj vlastní střed myšlenky, pak už nebylo nic jednodužšího, než se jím rovnou stát. nebylo nic jednodužšího, než jen mít prostě oči zavřené, sám sebe splynutý s temnoutou rozpostírající se okolo mě, unitř mě. Tedy já jsem se stal tou temnotou, svým vlastním středem, před sebou neunikajícím.
Z této pozice naprostého klidu je pak možné zaměřit svůj vnitřní pohled “ třetího oka“ na cokoliv nejen uvnitř nás, ale i vně nás.
Jistě je pro mnohé tohle naprostou samozřejmostí, mnohým to možná chvíli trvat. Ale celý význam, celá síla spočívá v naprosté klidové jednoduchosti, u které není třeba ani žádné vizualizace. Stačí jen zavřít oči…a být.
Samotný princip, je taktéž v tom, že nejvíce vidíme tehdy jsme li obklopeni tmou, nikoli světlem. Světlo nás rozptyluje, stejně jako naše myšlenky. Čím více světla, tím více podnětů, tím více myšlenek, které se začnou toulat po jednotlivostech odhalených světlem. Tma nám umožnuje se soustředit na jednotlivost – Nás – samotnou.
Pak už není nic snadnějšího, než svou pozornost v té temnotě soustředit na samotný detail myšlenky, a čím více hlouběji se do myšlenky vnoříme, tím více nám odhalí tajemství, čím více se kolem nás bude rozpínat…