Maestra „ Prabába „
I když přes nutkání psát o Duchu, který nás všude provází, který je spjat s námi stejně jako sama matka země, psát o Duchu, na kterého většina z nás zcela zapomněla, z toho vnitřního ze setkání s Duchem Prabáby jde napsat velmi málo. Zdali vůbec něco.
Není mi už vůbec dáno jakékoli právo psát cokoliv, co by mělo být bráno jako vhled, který by měl sahat nanejvýš po kotníky těch, kteří s Prabábou žijí již mnoho životů.
Přesto mám psát…
Jsem ta, která žije nejen vedle vás snad od počátků všeho, ale jsem ta, která žije ve vás.
Nejsem jenom Duchem té, která vám o mě dala vědět, tou díky které máte možnost se seznámit nejen se mnou, se svými předky, s vámi všemi navzájem, ale seznámit se kým opravdu jste.
Ta „ ona „ je ta, která je posvátná, ta která je krví, ta ve které se nyní projevuji.
Ta ona je Ayahuasca, ale nejsem jen ona. Jsem Duch, provázející vás vašimi životy, vašimi sny. Vaším umíráním, vaší smrtí a zrozením.
Jsem v každé míze, v každé rostlině, skrze které můžete jít do světů kde naleznete sami sebe živé, umírající, mrtvé a zrozující se. Můžete jít do světů, kde naleznete odpovědi, ale také mnohé další otázky. Naleznete lék pro vaše tělo, pro vaši mysl, pro vaši duši.
Naleznete rodinu.
Naleznete onu vnitřní sílu svých předků, vnitřní sílu svého já.
Naleznete vizi.
Nejsem ale jen Duch, který vás vede, který vás léčí.
Jsem ta, tou Prabábou, ta která si tolik přeje aby jste šli v cestě plné štěstí a lásky.
Ano, to velmi často není vůbec lehké, ale není to nemožné. Na každém vašem kroku jsem s vámi, na každém kroku mě můžete nalézt. Na každém kroku, který vás vede do vašeho nitra.
I když mé léčení, někdy i vize, a především umírání bolí, ráda bych, abyste věděli, že vám nechci ublížit.
Jen s mou po procházíte mnohými úskalími. Ano, já vás tam zavedu, ale jsem stále s vámi, chráním vás, držím vás. Na konci té cesty, cesty obestřené temnotou vašich stínů vás čeká rozednění. Nové zrození. Nový život.
Je velmi těžké naslouchat mému hlasu, když mnohdy nechcete slyšet ani ten váš vlastní vnitřní, je tolik těžké neztrácet víru, naději v nové dny, v to, že jednou všechny nakonec bouře přejdou, je tolik těžké přijmout vesmírný řád.
Tam někde, hluboko uvnitř vás, pod všemi, za všemi stíny jsem já. Dívám se na vás, jak se stíny prodíráte, mnohdy spíše ve stínech bloudíte. Chybí vám naděje, chybí vám světlo, chybí vám důvěra.
Zavřete oči, nadechněte se, najděte světlo, to světlo jsem já, já vás povedu. Povedu vás skrze stíny, které už nebudou tak hrozivé, tak bouřlivé. Povedu vás, abyste se naučili důvěřovat nejen mě, ale především sami sobě.
Můžete se se mnou projit a prožít mě i bez toho, aniž byste pili mou krev?
Ach ano, jistě možné to je a jednou k tomu dospějete, že budete se mnou žít propojeni od samého zrození.
Nyní na to je připraven málokdo, a ještě méně je těch, kteří vás mou krví zasvětí.
Ale můžete procítit esenci mého ducha, pro někoho neuchopitelnou ozvěnu křiku orla na nebi, pro někoho obejmutí prastarou liánou v hlubokém pralese.
Pro někoho láskyplným laskavým obejmutím Prabáby.