Maestra Prabába jako Dech
Není zcela určitě žádnou náhodou, že má cesta jde již nějakou dobu ruku v ruce s tím, co známe jako pránu. Ne jako brethariánství, ale Pránu – Dech.
S dechem se učím již nějakou dobu pracovat a výsledky jsou vlastně úžasné. Samotné uvědomění si dechu, uvědomění a procítění toho, jak se se v těle rozpíná, jak pomocí krve proudí po celém těle, jak pomocí dechu lze vnímat jakoukoliv část našeho vnějšího i vnitřního těla, nejen fyzického, ale všech svých emocí, všech svých myšlenek.
Dechem, kterým dýcháme vzduch. Ve vzduchu je energie, kterou nejenže přijímáme, ale i energie, která námi koluje a vzduch ji rozvádí. Čím více naše tělo-mysl-city jsou uvolněné, čím méně jsme v „ křeči „ tím se energie nejen lépe rozvádí, ale dech nám pomáhá i k onomu uvolnění se a dokonce i k rozšíření vnímání. Není na to třeba zvláštních technik. Pro začátek stačí zhluboka dýchat, stát se dechem…
…Tak jako jsem krví, jsem o dechem, který krvi dává to, co její oheň potřebuje, kyslík. Ano ve vzduchu je toho mnohem více, protože na zemi je mnohem více druhů, kteří mají pro svou krev své vlastní nároky.
Nejsem jen krví rostlin, nejsem jen krví vás lidí, jsem krví všech tvorů. Ale o tom jsem vám již povídala. A tedy každý z nich, v nichž proudím žije z něčeho jiného, ale všichni mají onu potřebu, dýchat. Co je to dech? Co je to vzduch? Vzduch je samozřejmě jedním ze živlů, který všemi ostatními prochází a já jako jejich dech jim umožnuji, aby do vzduch proudil dovnitř i ven.
Ale nemyslete si, vzduch který do mě čerpáte, není jenom vzduchem dobrým, stejně jako vzduch, který vydechujete je vzduchem „ špatným“. Je to vzduch, který ke svému životu potřebují zase jiní, tak jako by dýcháte vzduch, který vydechují rostliny.
Ale to samozřejmě víte.
Co myslíte, co všechno jde z vydechnutého vzduchu ven? Nejen ono „ fyzično“ ale všechno co se ve vás odehrává, všechno na co myslíte, všechno co prožíváte, cítíte, všechno co říkáte.
A to pak všechno dýchá někdo druhý.
Vzduch roznáší energii, ale to už vám lidem chytří lidé taky ukázali. Ale energie jsou i myšlenky, emoce ať již nevyřečené, nebo vyřečené. Ovšem ty vyřčené jsou silnější, protože hlas a jeho síla vzduchu dodává energii, tedy sílu i dosah.
A pohyb? No ten je teprve úžasný, nemyslíte?
Ale nechci vás strašit, nechci vás upozornit na to, jak máte myslet, jak máte cítit, jak máte mluvit. Ne, to je zcela na vás, na vás abyste se učili ve svých životech, co všechno tímto můžete dokázat.
Ano vím, vím, že spoustu z toho, co vám povídám si musíte domýšlet, ale to přece nevadí, a vůbec nevadí, když si to domyslíte špatně, aspoň pak budete pak mít možnost to zjistit, pokud se budete učit. O to víc si toho budete cenit.
Proč vám ale píši i sobě jako o dechu, o vzduchu, jehož můžete posílit svým dechem, svými pohyby? O tom, co všechno do něj vkládáme, o tom, co z něj všechno přijímáme. O tom, co do něj můžeme vložit.
Protože skrze dech, skrze mne, se mnou můžete propojit.
A proč byste to měli dělat?
Ach tak ráda bych vám řekla, že zvědavost je cesta do problémů, ale nemusí. Samozřejmě záleží na tom „ jak“ jste zvědaví. Jestli s dětskou upřímností, nebo s dospělou vypočítavostí.
Neřeknu vám proč, protože byste pak až příliš očekávali něco, na co ani nemusíte být připraveni, otevřeni. Nebo vám to neřeknu z prostého důvodu. Abyste mohli být překvapeni.
Chcete-li mne procítit, prožít, stát se nejen mou krví ale i dechem, roztančete a rozezpívejte svá těla, své duše, své emoce. Ano možná pocítíte příliš mnoho toho, co z vás již má jít dávno pryč, ale za tím vším pak objevíte sebe, objevíte mě, vy se stanete mnou, já zase vámi. A co pocítíte. Vždyť to ani nejde zcela říct, ale je to i zcela zbytečné.
Já procítím vás, vaše tělo, vaše city, vaše emoce, a vy zase ty mé. Pro každého z vás mám něco, co patří jen jemu. Pokud to máte sdělit i jiným, řeknu vám to.
…a aby jste nezapomněli, ve vzduchu je všechno co dokážeme vydechnout…myslete na to, až někdo s vámi bude sdílet stejný vzduch…můžete vydechovat a nadechovat to hezké i nehezké spolu a vzájemně splynout a porozumět si…