Archetyp šamana
Není záměrem zde rozebírat samotnou etymologii či popis toho kdo či co šaman je, kým je, proč a jaký má ve společnosti význam.
Kdo již kolem tohoto pojmu prošel, setkal se šamanem, s někým, kdo šamanství praktikuje, či sám s ním pracuje má již dost informací, aby se mohl opřít nejen o samotnou všeobecnost, ale i o samotné prožitky spojené s touto cestou.
Tak jako jsme si vědomi toho, že v lidském společenství velkou roli hrají božstva, tak jsme si vědomi toho, co božstva samotná představují.
Samozřejmě nedílnou součástí božstev je mytologie spojená s příběhy.
Nakolik si můžeme domýšlet, zda bohové jsou skuteční či nikoliv, zda bohové, a to co prezentují byli skrze příběhy lidem blíže, nebo zda skutečně existovali, či existují je jenom na každém z nás.
Ale nespornou součástí je to, že mnohé prakticky každé božstvo bylo projevem určitých lidských nejen charakterových ctností a neřestí, ale i rolí.
Bohové tak měli role otců, matek, válečníků, hospodářů, kovářů, a mnoho dalších.
Byli pány živlů, přírody, kosmu.
Byli pány nebeských světů, podsvětí.
Mnozí z nich byli mágové, čarodějové a koneckonců i šamani.
Mnohé kultury své šamany znají dodnes, mnohým kulturám jejich šamani byli ukradeni a přejmenováni.
Umíme si velmi snadno představit kultury u nich se bohové šamani vyskytují.
A i když u nás známe bohy, kteří jsou nám čaroději, mágy, léčiteli, je málo těch, které bychom mohli nazvat šamany.
Ne že by jimi nebyli, ale proto, že je tak lidé nenazvali, neuměli je tak nazvat, jejich role byla zapomenuta a nahrazena rolí jinou.
Ale v nových dobách, v novém světle porozumění se jejich skutečná role archetypu opět ukazuje a o to více jejich příběhy dávají smysl.
Ale proč jsou jako šamani, bohové dáváni také jako archetyp?
To proto, že každá součást, role, povolání, která kdy byla přisouzena bohům je naší vlastní součástí.
Součástí každého z nás.
A tak jako v dobách minulých i dnes jako jejich pozůstatek si lidé uvědomují archetyp daného božstva – popřípadě svatých jako patronů povolání, kterým se vydali.
Patronů, kteří je na jejich cestě nejen chrání, ale vedou a jak jinak učí. Dohlíží, aby se lidem dařilo, aby byli ve svém řemesle úspěšní.
Dávno tomu tak bylo, že ti, bohové – patroni nebyli jen těmi, ke kterým se lidé obraceli, aby byli úspěšní, pod ochranou, ale také proto, že svým řemeslem zasvětili svou cestu danému božstvu.
Tedy tomu archetypu, aspektu, ve který věřili.
Jistěže si tehdy jen velmi malá hrstka, pokud vůbec, uvědomovala, že hlavní síla vychází z nich samotných.
Co na tom, že ta síla, ta božská síla, ve kterou věřili, je především jejich vlastní.
Měli víru. Měli se o co opřít. O boha, o svého patrona, o archetypální sílu vycházející z člověka samotného.
Ale jak tomu bývá, víra v bohy vedla k tomu, že jen velmi málo bylo vyvoleno k tomu, aby s bohy hovořila.
Hovořila s duchy, cestovala skrze světy.
Protože síla, vesmír, bohové, to všechno překračovalo běžné vnímání nejen tehdejšího člověka.
Posvátnost, úcta, vyvolenost.
To všechno vedlo k tomu, že jen málokomu bylo určeno jít cestou společně s bohy, rozmlouvat s nimi.
Jít cestou, na níž mohl rozmlouvat s duchy.
Rozmlouvat se samotnou podstatou, duší živých tvorů.
Rozumět nejen té řeči bohů, ale rozumět tomu čím bohové jsou.
Kde se bohové nachází.
A tak, i když je samozřejmé že ne všichni máme předpoklady k tomu abychom uměli všechno, abychom znali všechno, abychom byli vším, nic z toho nám nebrání v tom nalézt sami v sobě ten božský archetyp, promlouvat s ním, žádat o pomoc, žádat o učení. Nic nám nebrání v tom věnovat mu čas, úctu, obětinu.
A tak je to i s božským archetypem šamana.
Jistě.
Je vždy dobré znát jméno boha, který prezentuje samotný archetyp, samotnou cestu poznání.
A bohové mají mnoho jmen, mnoho jmen pro stejný archetyp toho, čemu se chceme učit.
Stačí jen jít cestou, která je nám blízká, cestou, která nás oslovuje.
Cestou, které nejen nasloucháme, ale i rozumíme.
Nic není pro našeho ducha nemožné.
A i když ti lidé, kteří jsou ve spojení s božským archetype nejen šamana, ale všech dalších jsou skutečnou vzácností a jejich um je doslova darem od bohů, není tím řečeno to, že oni jsou ti vyvolení.
Je tím řečeno to, že i my jimi můžeme být.
Oni ve skutečnosti následovali svůj vnitřní hlas, ke své vlastní vnitřní síle.
Ke svému vlastnímu božskému archetypu.
Ke svému božství.
A to může každý z nás.
A pokud si přejeme nalézt v sobě tu sílu, boha, archetyp, aniž bychom měli od malička k danému směru předpoklady?
Všechny cesty máme otevřené a je jen na našem vlastním duchu, zda se tomu dokážeme otevřít, naslouchat.
Zda se skutečně chceme učit.
Zda chceme porozumět.
Sami sobě především.
Nenechme se odradit lidským hlasem, že to není možné, nenechme se odradit jinou lidskou vůlí, že k tomu nejsme vyvoleni.
Vydat se každou cestou může každý z nás.