Archetyp šamana II
Smyslem ani cílem tohoto psaní není samotné popisování technik šamanství.
Pokud se člověk na tuto cestu vydá se svou vlastní upřímností otevřít se sám sobě, světům okolo nás, světu v sobě samém, duchům, tak bude učen.
Do cesty se mu budou dostávat nejen vize, ale možnosti prožití vizí.
Na cestě bude nalézat množství informací a učitelů.
Nejen učitelů ve formě spiritu, ale všech lidí okolo.
Časem si člověk uvědomí, že svět duchů ve své hmotné podobě vstoupil do jeho vlastního světa a učí ho skrze události, skrze setkání s lidmi, učí ho skrze učení se mnoha novým věcem, které zpočátku ani nemusí mít zdání, že se je to jeho cesta šamanstvím.
A to člověka učí všímat si toho, co se mu v životě děje, co a koho potkává, co a koho poznává.
K tomuto právě směřuje samotný archetyp šamana.
K vidění, učení se, poznávání, porozumění.
Jak můžeme jít do světa duchů, jak můžeme hovořit s duchy, jak jim můžeme rozumět, když to neumíme ve svém vlastním světě?
Jak můžeme rozumět vizím tolikrát zahalených v metaforách lidské fantazie, když nevidíme kolikrát jasné signály událostí našeho vlastního světa?
K tomuto nás archetyp šamana vede.
K pochopení toho, co se děje okolo nás.
Protože svět, který se odehrává okolo nás je, jak bylo a bývá mnohokrát řečeno, je světem, který se odehrává v nás.
A náš vlastní vnitřní svět je plný bájí, mýtů, pohádek, představ, bohů, duchů.
A strašidel.
Velmi často se stává, že lidé jdoucí cestou do vnitřních, či spíše astrálních světů, že tito lidé utíkají před samotným vnějším světem.
Z mnoha důvodů.
Ale neví, že se s ním setkají i v místech do kterých utíkají.
Můžou si nalhávat, můžou předstírat, můžou oči zavírat, ale nelze utéci před sebou samým, před svým vlastním světem.
Před svými strašidly.
Můžou si na cestě, po které se snaží uniknout od sebe samých do míst, kde by se cítili bezpečněji vysnít nové přátele, nové průvodce, bájné bytosti symbolizující sílu, lásku.
Ale vždycky nakonec budou čelit sami sobě v těch chvílích, kdy se ocitnou tváří v tvář sami sobě.
Svým strašidlům.
Ano, možná to nezní povzbudivě, ale archetyp šamana přesně k tomuto vede.
Vede k tomu, abychom se podívali sami sobě do očí, a i se zavřenými očima viděli sami sebe takovými jakými ve skutečnosti jsme.
Dokázali sami sobě říct čím jsme, jací jsme, čeho se bojíme.
A začneme nalézat nejen odpovědi, začneme nalézat původ vzniku všech našich vlastních strašidel.
Démonů, duchů, které, když se vydáme na šamanskou cestu dozajista potkáme.
A budeme připraveni čelit ne těmto strašidlům, démonům, duchům, ale čelit, stát čelem sami sobě, k sobě samým.
Protože to nebudou strašidla, kteří se nám budou snažit ublížit.
Budou to naše vlastní strachy, emoce.
K tomuto vede archetyp šamana.
Poznat své strachy.
Strachy, díky nimž se bojíme bolesti.
Bolesti fyzické, emocionální.
Bojíme se umírat.
A tehdy, když staneme tváří v tvář těmto strachům, beze strachu ne z umírání, ale z bolesti, ne ze smrti, ale ze změn, které nás v životě potkávají, zjistíme, zda jsme připraveni přijmout samotnou změnu, nás samotných.
Stát se šamany.
Archetyp šamana není jen o tom, kdo je šaman, co šaman umí, měl by umět.
Ale o tom, že nemusíme být sami šamany, o tom, že samotný probuzený archetyp, duch, bůh, náš vlastní vnitřní šaman vede.
Učí nás.
Léčí nás.
A postupem času tento archetyp přijímáme za svůj, a on přijímá nás za sebe sama.
Stáváme se jedním.
Stáváme se sobě vlastním šamanem.
Ovšem že to není cesta, jejíž výsledek se projeví ve chvíli nalezení a probuzení archetypu.
Je třeba se naučit naslouchat, je třeba se naučit přijímat řečené, je třeba se naučit porozumět tomu vnitřnímu hlasu, který není jen hlasem ducha, boha, archetypu.
Je to náš vnitřní hlas.
A proto velmi záleží na naší vlastní upřímnosti k sobě samým.
Ale to má samozřejmě velký háček, háček v tom, kdy skutečně poznáme hlas vlastní upřímnosti k sobě samým od hlasu, kdy si něco nalháváme?
Nalhávat si nemusíme jen ty příjemné věci.
Naopak.
Velmi často si sobě můžeme lhát o tom, že něco nedokážeme, že nemáme dost sil, že jsme neschopní, hloupí … a mnoho dalšího.
Ano.
I tady v tomto spočívá cesta ruku v ruce společně s vnitřním šamanem.
Naučit se vnímat nejen svůj hlas, ale i pocity, který hlas vyvolá.
Ty jsou důležité.
Protože právě skrze pocity, naučení se jejich porozumění nás přivede k příčinám, skrze které pocity vznikly.
A těmto příčinám můžeme na šamanské cestě říkat duchové.
A s nimi můžeme rozmlouvat.
O tom, kým jsou, proč jsou.
Proč jsou s námi, v nás, proč jsou námi.
Archetyp šamana není tedy jen o tom abychom cestovali do vnějších astrálních říší duchů, bájných bytostí.
Za duchy přírody, rostlin, zvířat.
Abychom uměli léčit jiné, rozmlouvat s přírodou a mít mnohé další výjimečné schopnosti, které šamani mají.
Měli by mít.
Myslíme si, že by měli mít.