Aether:
Aether – éter tak jak ho známe, představuje onen mýtický pátý element. Nicméně spiritualita, podstata tohoto elementu spíše ukazuje ani na pátý, ani na první, ale spíše na samotný nultý element. To nám může ukázat to, že Aether jako takový nelze najít, nelze uchopit, nelze spočítat, vlastně by se tedy dalo říci, že vlastně neexistuje. Ovšem je tu možnost přenesení se přes všechna omezení našeho myšlení. To spojeno s dokazováním existence všeho, a pokud je existence dokázána, je naše myšlení uspokojeno.
Ona možnost, která nám dává prostor pro překonání vlastních omezení, která se vztahují na nám dostupné dokazatelné zákonitosti vesmíru, je skryta v našem myšlení. Přemýšlení? Ve fantazii. V ní je zrod, ale i hranice našeho směřování myšlenek.
Co nám umožňuje taková fantazie? Naprosto všechno. Vlastně v tomto prostoru je tolik omezení, která jen my sami určíme, je tam tolik zákonitostí, pod která se zavážeme. Ale tento prostor je naprosto bez hranic, bez omezení, je v něm dovoleno naprosto všechno a zakázáno zcela nic.
Že je to nebezpečné? Jistě. Pro mnohé tento prostor je natolik nebezpečný, chaotický, nepravidelný a nespoutaný, že potřebují své mantinely, kam si se svou fantazií dovolí vkročit.
Lidská fantazie samotná není plná jen myšlenek, snů, přání, ale i emocí, lásky, nenávisti, strachu, odvahy. V lidské a vlastně nejen v lidské fantazii je skutečně najít naprosto všechno. Není nic, co by nešlo ve fantazii najít. Ale všechno se dá samozřejmě ve fantazii skrýt. A to právě za všemi těmi omezeními, která si vytváříme, přijímáme, která nám jsou předávány. Někdy nevědomě, jindy vědomě, ať se již jedná o výchovu, vzdělávací systém, media apod.
Jistě si nelze nevšimnout toho, že jsem se rozepsal o fantazii, místo abych pokračoval pojmem éter. Myšlenka éteru a fantazie jsou si velmi blízké, snad je to tím, že ona neomezená fantazie vychází z neomezeného potenciálu éteru. Kde ona neomezená fantazie je pro éter stejně důležitá, jako je pro nás.
Jsou popisy toho, co to éter vlastně je. Z mnohými se člověk ztotožňuje mnohem hůře, ale jsou i ty u kterých se už zamýšlí. Dojít k závěru, kde se éter vlastně vzal, jak vznikl, či jak ho najít je oněmi našimi omezenými prostředky naší fantazie nemožné. Jak jsem psal výše, vnímám éter jako nulový element. Element, který je zcela ve všem, ale jakékoliv jeho hledání se setká s nulovým výsledkem.
Aether – éter je tím nulovým bodem, nulovou energií, nulovým elementem, za kterého vzešly ty elementy, které jsou nám velmi dobře známy. Tedy – Oheň – Voda – Vzduch – Země. Každý z těchto elementů má svá svoje natolik jedinečná specifika, že nejenže určují svou povahou hmotu, jak ji známe a z většiny i jak neznáme, ale svou povahou nám ukazují své vlastnosti. Tyto vlastnosti se nám projevují jako charakter osobnosti, který tak i utváří.
Mezi elementy probíhá neustálá vzájemná interakce, která se vyvinula do mnoha různých forem vědomí, a můžeme si být jisti, že naše forma vědomí není zcela určitě tou nejvyšší. Ona vzájemná interakce ovlivňuje tato vědomí tak, jaké elementy v jednotlivém vědomí převládají. A s působením elementů, je taktéž velmi důležité, jaká polarita elementu převládá.
Totiž, každý element se vyznačuje dvěma polaritami. Kladnou a zápornou, z nich každá má taktéž své charakteristiky, které utváří vědomí.
Tento princip je samozřejmě již velmi dlouho znám a je součástí psychologie už po dlouhá léta. Ten princip rozděluje na charakter na čtyři povahové rysy ( melancholik, flegmatik, sangvinik, cholerik ) . Nicméně tohle není pro následující povídání ani důležité, ani hlavním tématem. Spíše se jen snažím vytvořit obraz toho, co je to aether.
Vidíme-li Aether coby nultý element, z nějž vzešly čtyři základní elementy, jejichž vzájemné interakce vytvářejí vědomí samotného Aetheru, vidíme nulté vědomí s nekonečnou fantazií, které nejenže prostupuje naprosto vším, co je tvořeno elementy, ale především ono – Aether je naprosto tím vším.
Pro mnoho kultur je Aether tím, co kultury samy nazývají pojmem Bůh.
Na otázku toho, kdo, či kdo je to Bůh by nám zcela jistě uměla spolehlivě odpovědět všechna náboženství, co jich naše společnost má. Ale také, bychom zjistili, že mnohé jednotlivé výklady se odlišují ať již v menší, či větší míře. Či zcela zásadně. Ona pravda tohoto pojmu, je neježe na nás samotných, jak se ji pokusíme uchopit, ale je i v nás samotných. A je jen na nás samotných jak se budeme snažit sami sebe pochopit. Tím nemusíme nutně objevit boha, budeme objevovat sami, sebe. Nemusíme nutně pochopit boha, ale naučíme se chápat sami sebe. Nemusíme nutně prokázat existenci boha, ale sami dokážeme existenci nás samotných.
Dalo by se velmi snadno říci, že tato cesta je velmi snadná. Ruku na srdce, není. Je toho v nás příliš mnoho, co nám tato poskytuje na to, abychom dokázali říci, že snadná je. Máme v sobě příliš mnoho překážek, které budeme překonávat. Je možné, že mnohé z nich budeme obcházet jen proto, abychom se k ní vrátili, a zjistili, že překážka větší než napoprvé. A tak to máme nakonec se všemi překážkami, nástrahami, strachy, které nás v životě provází.
Cílem tohoto psaní není nalézat ona moudra, která nám umožní cesty zvládat lépe, moudřeji, bez chyb. Cílem tohoto psaní bude sebenalézání, kde se pokusím sám v sobě nalézat odpovědi na cestě sám k sobě.
Jak se budu pokoušet nalézat sám sebe, sám k sobě? Právě oním čtením z toho co by mnozí nazvali Bohem, ale též akášickou knihovnou. Já převzal pojem Aether – éter. Tedy z toho, z čeho jsem stvořen, z toho co mě utváří, z toho kde éter je mou součástí a já sám jsem jeho součástí. Z toho, kde lze nalézt tolik kam až nám dovolí zajít naše vědomí se všemi překážkami, kam až nám dovolí zajít naše fantazie bez překážek.
Klíče Aetheru
Klíči Aetheru jsem pojmenoval jenom to, co existuje již dávno. Jen je to stejně dávno již zapomenuto to, co je tvoří, a jak je utváří. Jsou v dnešní době používány, využívány a zneužívány pouhopouhé zlomky těch dávných vědomostí.
Ani to, co nyní budu popisovat, není nijakým převratným objevem. Je to spíše jen osobní náhled využití vlastního zkoumání, a zkušeností se systémem staršího futharku. Ten samotný je založen na universu posvátné geometrie. A jelikož všechno je tvořeno architekturou posvátné geometrie, tak každá taková jednotlivost – člověk, zvíře, rasa, ale také domov, místo, hory, řeky, tedy všechno má svůj specifický odraz. Za ten odraz můžeme považovat to co je nám známo jako jméno. Ovšem ne jméno v klasickém smyslu jak ho běžně chápeme.
Tady je jméno chápáno jako symbol, který nejen vypovídá o tom co je jednotlivost zač, ten symbol je především jednotlivostí samotnou. A to nejdůležitější, ten symbol je klíčem – heslem k jednotlivosti – pro jednotlivost samotnou.
Toto heslo samotné, ve chvíli, kdy je aktivované, použité jako klíč, se jednotlivost otevírá sama sobě. Ovšem co si pod tím můžeme představit? Tolik co je nám dovoleno naší fantazií, tolik co je nám dovoleno našimi strachy, tolik co je nám dovoleno naší výchovou, prostředím, vzděláním atd. Najednou má taková jednotlivost otevřené dveře do každého místa sebe sama, do podvědomí – vědomí – nadvědomí. A tím pro ni začíná zcela nová cesta objevování a učení se o sebe sama.
Existuje rčení, že kdo zná své skutečné jméno, má nad sebou plnou moc. Přesně tím jménem je to, co bych rád přiblížil tímto psaním, psaním o jméně – klíči – hesle k sobě samým. V našich běžných životech je pro nás – v nás, velmi mnoho věcí nedostupných, či skrytých z mnoha důvodů, ale ani jeden z nich není ten, že to tak má být. Jistě, pokud se zastavím nad tou nedostupností, ta je dána tedy nejen událostmi, problémy zapříčiněná životními, dědičnými bloky, ale i dalším vývojem. Tím vývojem je postupnost našeho vlastního učení se o nás samotných. Tedy, je to jako ve škole. Abychom se dopracovali k určitým poznáním, je potřeba se prokousat přes ty základní, přes ty nejjednodušší a jak jinak – skládat z nich zkoušky.
A právě ony klíče dokážou otevřít nám zcela neznámé dveře pro nás zcela neznámým poznáním, učit se je poznávat, ovládat…učit se sami sebe ovládat, učit se mít nad sebou kontrolu.
Dám-li příklad, představme si sebe – tedy jednotlivost jako počítač, jenž je zakódován heslem, a my k němu získáme klíč. Ano, jistě otevřeme ho, a můžeme v něm pracovat. Nicméně víme, že jedna věc je základní provozní schopnosti, díky kterým může počítač vůbec běžet, druhá věc je to, co skutečně skrývá. Programy, díky nimž můžeme pomocí počítače tvořit. A tím, že je nalezneme, a možná dokonce i víme, k čemu jsou, musíme se učit s nimi pracovat. Tím se opět dostáváme k té fázi učení se od píky.
Spousta moderních osobních koučů tuto formu do jisté míry ovládá vědomě, či se jen naučili základy otevírání. Nicméně, skutečná podstata jim nadále zůstává skryta, ovšem, kdo se tomu více přiblížil, zjistil následující.
Tato metoda se dá samozřejmě velmi snadno zneužít k manipulaci. A to naprosto komplexní, kdy dotyčná jednotlivost se stává nejen samotnou loutkou manipulátora, ale vědomí manipulátora může zcela nahradit vědomí původní. Ale to je skutečně až ten nejzazší případ. Nicméně ona manipulace v tomto oboru není bohužel vůbec výjimečná, či spíše zcela běžná.
Ono rčení totiž je známo i ještě jinak
– kdo zná vaše skutečné jméno, má nad vámi plnou moc –
Právě proto, a nelze říct, jestli bohužel, či bohudík se o tomto příliš neví. Ano, jak jsem psal, základy toho mezi lidmi jsou, a nyní, opět těžko říct, zda bohudík, či bohužel. Protože bohudík je málo těch, co toho dokážou zneužít, a ne plné míře. I když takoví zcela jistě jsou. A bohužel proto, že lidé, neví, jak se proti tomu bránit.
Ale to je již dáno opět onou prací na nás samotných.
Nicméně tato metoda se využívá i v jiných, leč velmi podobných souvislostech.
Jak jsem psal, každá jednotlivost je tvořena posvátnou geometrií, a každá má svůj klíč – jméno. Jméno samotné vyjadřuje ji samotnou, její charakter, dovednosti, vlastnosti, vědomosti, schopnosti. Pomocí tohoto klíče, se tedy lze spojit s jakoukoliv jednotlivostí a právě díky klíči s ní lze i komunikovat. Před dávnými věky tyto klíče byly nahrazovány pravěkými čaroději, dnes je známe jako šamany, nejrůznějšími fetiši. Ty jim umožňovaly – umožňují, spojit se s duchem jednotlivosti. Ano může se jednat o jakéhokoliv živého tvora, rostlinu, ale i nerost. A pomocí fetiše – klíče s duchem – jménem – dané jednotlivosti komunikovat, žádat, rozkazovat o poskytnutí jejího daru. Avšak jsou i takoví čarodějové – šamani, kteří se pomocí klíče stanou onou věcí samotnou, převezmou její jméno ve svou moc a využijí žádaných schopností.
Avšak co je velmi důležité, i každá jednotlivost má své určité vědomí. Některé silné, jiné slabší, avšak ty silné, vědoucí si svého jména a vědoucí jak ho využít, ví i jak lze získat jméno druhého. A tady se velmi často stane, že ten kdo chce ovládnout, se sám stane ovládnutým. Samozřejmě jde stav věcí napravit, ale tohle bývá skutečně velmi složité a náročné pro všechny strany.
Co víc, pomocí klíče lze se spojit i vědomím, které již, dle našeho vnímání zemřelo a je „ jinde“. Tedy lze se spojit i s dávno zemřelými. Jistě, dalo by se tomu říkat vyvolání duchů – evokace, která pro nezkušené jednice může být velmi často fatální – z výše popsaných důvodů. Ale psal jsem, je tu ještě jiná metoda spojení se – invokace. Ta je nejenže vyžaduje velké zkušenosti, ale i onu sílu vůle. A především co nejlepší znalost sebe a toho, co invokujeme.
Skutečně se lze pomocí klíče spojit se vším. Může se jednat o jakoukoli živou bytost, rostlinu, nerost. Ale i dávno vyhynulou. Můžeme se spojit s universy typu elementů, prvků. S jakoukoliv částí vesmíru či vesmírného vědomí.
Samotná myšlenka klíčů je obrovská, zcela pohlcující. Je jen na nás, kam si dovolíme vkročit, kam se necháme vtáhnout.
klíče lze uplatnit i při domovech, stavbách, ale i jakýchkoli přírodních útvarech – hor, řek apod.
