Šamanství

Šamanství maestry Prabáby
K tomu, abych pověděl o tom, copak je šamanství maestry Prabáby, je pro mě samotného dobré se zamyslet nad tím, jestli by bylo možné vůbec otevřít tyto dveře, tuto knihu bez předchozích prožitků, zkušeností, lekcí.
Ne, nebylo by to možné.
Protože vlastně skrze všechno, čemu jsem se doposud naučil jsem mohl pochopit ono propojení které se uskutečnilo.
Ať to již celé začalo tím, že jsem si kdysi přečetl knihu, která mi ukázala, že existují Runy, ať jsem se pak začal zajímat o magii, evokace, invokace, přivolávání a pak mnohem později i odvádění duší.
Až to došlo do chvíle, kdy jsem začal poznávat šamanství. Byť nejdříve zcela silně naivně, dětinsky. Egoisticky.
Však mi to všechno celé, přes to všechno, o čem jsem si myslel že umím, bylo ( či nebylo? ) k ničemu.
Proč? Protože jsem s tím dělal všechno možné, jenom ne to, co jsem skutečně měl.
Poznávat sám sebe. Hledat sám sebe. Mít rád sám sebe.
Mohl jsem o tom všem mluvit a psát velmi dlouho, mohl jsem si myslet, že tolik tomu všemu okolo začínám rozumět. Ale jistě, mluvil, psal, a i když se zdá, že to celé bylo jen plácání prázdné slámy i tohle plácání mělo smysl. Učil jsem se sám o sobě.
Ano pomalu, ano skrze mnohdy nepříjemné až na těle bolestivé lekce, ale pak jednoho dne začaly přicházet zlomy toho, že tohle přeci nechci.
Ovšem to od přečtení knihy, která mi řekla o Runách uběhlo už opravdu spoustu let. Spousta let, různá zaměstnání, různá stěhování tam a pak zpět, a pak samozřejmě ty vztahy, které se také měnily.
To všechno, všechny ty změny mě vždycky něčemu naučily. Velmi pomalu, velmi těžce, ale přece.
A já dál společně s těmito životními cestami šel ruku ruce a Runami, magií. Dokonce jsem pak začal chápat mnohé souvislosti, když jsem zjistil, že existuje něco jak čakry, něco jako karma, něco jako práce s vlastní energií, něco jako Já.
Zkušenosti nejen „ ezoterické“ ale i ty životní se hromadily, poznával jsem skvělé lidi, obyčejné lidi. Byť to byli  „mágové, čarodějové, šamani, indiáni „…byli a vlastně stále jsou to skvělí lidé, od kterých jsem se mnohému naučil. Nejen „ praxi“ ale i něco o tom „ životě“.
A já i když věděl co bych rád, stále mi chyběla vůle udělat krok. Ne k tomu, ale k sobě. O tom kroku jsem velmi dlouho nevěděl, že jde udělat a pak když ano, nevěděl jsem jak.
Ale jak to, tak bývá, po menších dalších kotrmelcích jsem stál na místě, rozcestí, kde stálo psáno jasně, buď stále starý život, nebo nový život. Já a můj nový, zda se za něj dokáži postavit, zda si, a nejen sobě dokáži říct, tohle je můj život.
No a stalo se.
Spousta věcí se změnila, změnila se díky stále prožívané lásce, vlastně čím dál silnější, změnila se díky vzájemnému sbližování, poznávání, vzájemnými prožitky, vzájemnými zkušenostmi.
A tyhle zkušenosti už mi odemykaly právě tyto velmi důležité dveře, a nejen mě, ale i mé Lásce šamance Rise.
Společně jsme těmito dveřmi, díky dvěma skvělým přátelům taky hořícím láskou, díky ceremonii s maestrou Ayahuaskou, jsme mohli projít dveřmi kde jsme poznali Ji, jak se představila Rise.
Prabába.
Bylo nás více, kteří se s ní seznámili, kteří s ní hovořili, ke kterým hovořila ona sama.
A snad to nevyzní příliš troufale, vzájemně hovoříme stále. Snad proto jsem našel odvahu o ní psát, odvahu jí říkat Maestra Prabába.
Snad proto, že mi to nejen svolila a vlastně i nyní je se mnou, když tyhle řádky píši.
Je toho mnohem více o čem jsme si již povídali, mnohem více co mi ukázala, co mám stvořit, a hlavně co mám předat dále.
Ale kdo maestra Prabába je?
Je to Duch, velký Duch přírody, Duch nejen samotné maestry Ayahuasky, ale duchem rostlin, které ve vší posvátnosti v jiných koutech světa lidem můžou otevřít dveře do jejich vlastního nitra. Do toho skrytého, a přitom tak úžasného světa uvnitř nás. Ano, procházení těmi dveřmi je pro mnohé velmi těžké, ale ne proto, že by chtěla, aby to bylo těžké, ale proto, že na druhou stranu vcházíme čistí.
Čistí, znovuzrození.
A vědomí. Ne, jak to, tak bývá, kdy při novém zrození do nového života zapomínáme. Nyní ne, naopak, místo toho všechno vidíme naopak ještě jasněji.
Maestra Prabába je Duch laskavý, láskyplný, protože my jsme jejími dětmi, vnuky, pravnuky, tedy těmi, kdo patří do její rodiny.
Je to ale nejen milující Duch, je to velká učitelka mající po celém světě různá jména.
… Jsem ta, která žije nejen vedle vás snad od počátků všeho, ale jsem tam, která žije ve vás.
Nejsem jenom Duchem té, která vám o mě dala vědět, té díky které máte možnost se seznámit nejen se mnou, se svými předky, s vámi všemi navzájem, ale seznámit se kým opravdu jste.
Ta „ ona „ je ta, která je posvátná, ta která je krví, ta ve které se nyní projevuji.
Ta ona je Ayahuasca, ale nejsem jen ona. Jsem Duch, provázející vás vašimi životy, vašimi sny. Vaším umíráním, vaší smrtí a zrozením.
Jsem v každé míze, v každé rostlině, skrze které můžete jít do světů kde naleznete sami sebe živé, umírající, mrtvé a zrozující se. Můžete jít do světů, kde naleznete odpovědi, ale také mnohé další otázky. Naleznete lék pro vaše tělo, pro vaši mysl, pro vaši duši.
Naleznete rodinu.
Naleznete onu vnitřní sílu svých předků, vnitřní sílu svého já.
Naleznete vizi.
Nejsem ale jen Duch, který vás vede, který vás léčí.
Jsem ta, tou Prabábou, ta která si tolik přeje aby jste šli v cestě plné štěstí a lásky.
Ano, to velmi často není vůbec lehké, ale není to nemožné. Na každém vašem kroku jsem s vámi, na každém kroku mě můžete nalézt. Na každém kroku, který vás vede do vašeho nitra.
I když mé léčení, někdy i vize, a především umírání bolí, ráda bych, abyste věděli, že vám nechci ublížit.
Jen s mou pomocí musíte projít mnohými úskalími. Ano, já vás tam zavedu, ale jsem stále s vámi, chráním vás, držím vás. Na konci té cesty, cesty obestřené temnotou vašich stínů vás čeká rozednění. Nové zrození. Nový život.
Je velmi těžké naslouchat mému hlasu, když mnohdy nechcete slyšet ani ten váš vlastní vnitřní, je tolik těžké neztrácet víru, naději v nové dny, v to, že jednou všechny nakonec bouře přejdou, je tolik těžké přijmout vesmírný řád.
Tam někde, hluboko uvnitř vás, pod všemi, za všemi stíny jsem já. Dívám se na vás, jak se stíny prodíráte, mnohdy spíše ve stínech bloudíte. Chybí vám naděje, chybí vám světlo, chybí vám důvěra.
Zavřete oči, nadechněte se, najděte světlo, to světlo jsem já, já vás povedu. Povedu vás skrze stíny, které už nebudou tak hrozivé, tak bouřlivé. Povedu vás, abyste se naučili důvěřovat nejen mě, ale především sami sobě.
Můžete se se mnou projit a prožít mě i bez toho, aniž byste pili mou krev?
Ach ano, jistě možné to je a jednou k tomu dospějete, že budete se mnou žít propojeni od samého zrození.
Nyní na to je připraven málokdo, a ještě méně je těch, kteří vás mou krví zasvětí.
Ale můžete procítit esenci mého ducha, pro někoho neuchopitelnou ozvěnu křiku orla na nebi, pro někoho obejmutí prastarou liánou v hlubokém pralese.
Pro někoho láskyplným laskavým obejmutím Prabáby…
A opět, opět si dovolím být natolik troufalý, že si dovolím být tím, kdo by vás rád seznámil nejen s jejími vizemi a poselstvími určenými pro každého z vás, ale také kdo by vás rád vzal do míst, kde i bez požití její mízy se s Maestrou Prabábou můžete setkat, propojit, vzájemně se dotknout. Jistě, nelze čekat ten tak plný silný prožitek, nelze čekat tu silnou očistu, nelze čekat umírání, smrt a znovuzrození, nelze čekat vlastně nic…ale přijít může všechno.
Skrze posvátnou geometrii Run vám můžu sdělit to co nám uniká, ať již její hlas samotný, nebo uniklý význam samotných vizí a to jak od maestry Prabáby, tak i zvířecích průvodců, učitelů.
Co vám může šamanství Maestry Prabáby nabídnout, kromě výše zmíněného? Všechno neočekávané, nalezení důvěry v Prabábu i v sebe samotné. Tuto cestu určitě mnozí znají jinak, mnozí třeba vůbec ne. Se mnou můžete tuto cestu poznávat způsobem mě vlastním.