Další téma, které se nyní pokusím rozebrat se také z prvního pohledu nezdá být téma souvisejícím s pránickým přechodem.
Nicméně, pokud se mě i nyní podaří vyjádřit myšlenka uvidíte sami, že ano.
Tím tématem, do kterého se vložím je ve všeobecné rovině vnímáno téma očisty a nabíjení předmětů, talismanů, zejména kamenů.
Téma vcelku velmi oblíbené, k němuž je toho napsáno velmi mnoho.
Určují se pravidla, který předmět lze čistit pouze vodou, který například pouze solí, a ještě jakým způsobem upravenou vodou, či jakým druhem soli.
A nemusí se jednat pouze o kameny.
Jistě. Spousta předmětů, které se nám dostanou do rukou nesou energetickou stopu jak tvůrců, tak případných majitelů. A mnohdy ty energie jsou pro nás samotné nežádoucí.
Takže se je pokusíme očistit. Většinou se je pokusíme očistit dle osvědčených návodů.
Proč píši, že pokusíme.
Protože popravdě i taková energetická očista chce cvik. Není to jen o tom, že vykonáme určitou činnost, která se doporučuje. Je velmi důležité, jak tu očistu provádíme. Důležité v tom, jaké je naše vlastní energetické rozpoložení.
Samozřejmě, mnozí jsou si v tuto chvíli sebou natolik jisti, že zmíněná slova o stavu považují za zbytečná. Jenže. Opravdu?
Kolik času věnuji před samotnou očistou předmětu vlastní očistě? Kolik času věnují vlastní vnitřní vyrovnanosti? Kolik času předtím věnují zpracování všech maličkostí, které je před tímto rituálem jakkoli dokázali vyvést z míry?
Vidíte?
Už to pomalu, či spíše více začíná být k tématu o přechodu na pránu. Opět jsme skončili u práce na sobě samém.
Tentokrát ve chvíli, kdy se chystáme provést určitý rituál. Ale ani se nemusí jednat o nějaký rituál, o nějakou „ esoterickou“ činnost. Může se jednat o zcela fádní přípravu na vstup do nového dne, zaměstnání, školy …
Všechno to, co v sobě máme disharmonického ovlivňuje to, jak nejen budeme vnímat den, jak ho budeme utvářet, ale jaký sami budeme mít vliv na všechno a všechny kdo se s námi setká.
Teď už jsem opět v místech, kde jsem o práně začínal psát, o tom, jak věnovat pozornost vší naší činnosti. A nám samotným především.
Pokud jde o práci, při které se pokoušíme očistit ulpělé energie z jakékoli věci, kterou chceme mít pro svou vlastní potřebu, je dobré se té věci věnovat stejně pečlivě, jako by šlo o nás. Nejen tedy onu fyzickou očistu běžně doporučenými způsoby, ale mentální.
Jistě, mnozí si k tomu přivolají pomocníky v podob různých andělů, archandělů či jiných bytostí. Nicméně mějme na paměti, že tato procedura je především o nás a pro nás. Tedy my sami bychom jí měli věnovat svou plnou pozornost, píli, vůli a nespoléhat se na pomoc jiných, byť osvědčených bytostí.
Ale jak takový předmět mentálně očistit? No přece naprosto stejně jako čistíme sami sebe. Jen místo toho zaměříme pozornost, vůli, záměr na danou věc.
Doslova tak, že my sami se staneme tou věcí.
Nyní je asi zcela jasné, že čím čistěji bude uvnitř nás, tím budeme schopni docílit větší čistoty předmětu.
A ano, je to o cvičení. A ne krátkodobém. Je to cvičení empatie, umění se vcítit do čehokoli jiného, předmětu ale i ( především?) lidí.
Naučíme se tak vnímat všechno ( no zpočátku všechno určitě ne, ale je to cesta učení ) co se uvnitř skrývá a budeme mít možnost ( se souhlasem toho do koho se vcítíme, ano i „ neživých věcí“ ) s tím pracovat.
Jenže, a to je velice citlivé téma, neměli bychom zasahovat nad rámec absolutní nutnosti, pokud se jedná o živého tvora, ponejvíce člověka.
V tomto případě můžeme být ti, kteří osobu informují o vizi toho co se uvnitř skrývá, jakýkoli zásah je zásahem do jejich vlastních lekcí.
Ale to jsem již celkem dost odbočil od tématu týkajícího se očisty. Nicméně i jiné možnosti měly být zmíněny.
Řekněme tedy, že jsme stále u práce s předmětem, který je jen a pouze pro naši vlastní potřebu a řekněme, že o možnosti spolupráce s jiným člověkem na takové úrovni nemáme ani tušení.
Řekněme, že uběhla určitá doba, kde jsme se naučili důkladně očistit sebe, důkladně očistit předmět.
… mimo jiné o očistě píši v psaní o před meditační očistě …
A tedy po důkladné očistě máme před sebou předmět, který bychom rádi nabili energií.
Nejčastějšími způsoby je ponechání předmětů, aby na ně působily přírodní živly.
Samozřejmě, jakpak by ne, vždyť přírodní živel je velmi silná energie.
Ať jde již o slunce, měsíc, vodu, vítr, zemi, oheň …
Ale …
Ale to přeci není všechno, a chceme-li být sofistikovanými „ čaroději, mágy, šamany …“ jistě by nás mohlo napadnout využít přímé, intenzivnější metody.
Duchy elementálů.
Každý element má svého zástupce – ducha, které lze samozřejmě požádat o přítomnost v daném předmětu.
Popravdě? Jistě něco takového není snadné, mnozí by řekli nebezpečné, mnozí by řekli … těžko říci co.
Ale tato metoda byla kdysi dávno vlastně zcela běžnou.
K čemu to je dobré?
Především k tomu, aby se člověk začal učit co to elementy jsou.
Protože jak se pravdivě říká, oheň je dobrý sluha, ale zlý pán.
Ale studium elementární „ magie“ není jen o přivolání ducha a jeho přítomnosti v nějakém artefaktu, aby byl zdrojem patřičné energie.
Je to studium o tom, co elementy vlastně jsou, jaký mají náboj, jaké mají polarity, jak na sebe vzájemně působí, jaké mají vlastnosti v pozitivní i negativní rovině, jaký mají charakter, co určuje jejich charakter, jak se charakter projevuje a jak nastolit vzájemnou rovnováhu.
Skutečně velmi obšírné téma, které nakonec k našemu překvapení nepojednává jen o elementech samotných, ale o veškerém životě, a jak jinak … o nás.
Protože my sami jsme tvořeni všemi elementy, se všemi jejich náboji, polaritami, vlastnostmi, charaktery.
Protože my sami jsme jedním dokonalým vším, co chceme aby nám sloužilo.
Jistěže, nepopírám že k naší běžné činnosti mít po ruce všelijaké pomocníčky, nástroje je velmi užitečné a spoléhat se jen na vlastní tělesné možnosti je vlastně zbytečné.
Nicméně, ale při všech těch možných pomocníčcích jsme byli schopni zapomenout na sebe. Kolikrát místo sebe čistíme vše okolo sebe, místo sebe nabíjíme vše okolo sebe, a to jen proto, aby to čistilo a nabíjelo nás. Možná.
Protože jen velmi zřídka umíme tu energii nejen vůbec přijmout, ale i zpracovat.
Něco nám to připomnělo? Jistě. Naši běžnou potravu.
Vzpomeneme si vůbec provést „ očistu jídla“ před tím než ji sníme od nežádoucího nánosu energie? Vzpomeneme si vůbec při jídle na to, aby nám nejen dodalo co nejvíce energie, ale abychom my jí dokázalo co nejvíce využít?
Uvědomujeme si vůbec, že tohle záleží především na tom, jak moc jsme si dali záležet na vlastní očistě, než potravu přijmeme?
Uvědomujeme si vůbec, že pro nás je potrava – a nejen jídlo – tím nejpřirozenějším zdrojem naší energie? Tím „ talismanem“ ?
A jak je potrava zdrojem energie pro nás, my jsme zdrojem energie pro všechno okolo.
Proč by tedy měl být rozdíl v tom, jak se chopíme očisty a nabíjení „ magických předmětů“ a tím jakou péči věnujeme sami sobě?
Spousta lidí si málokdy dokáže uvědomit, že nabíjíme energii předměty ne proto, abychom ji pak mohli čerpat, ale pro prodloužení existence takového předmětu. Stejně jak u lidí. A samozřejmě velmi záleží na tom jakou jim energii dodáváme a kolik jí dodáváme. To si také umí málokdo uvědomit. Příliš mnoho škodí všemu, když není možnost ji zpracovat. U lidí z toho umí vzniknout spousta problémů, a kameny praskají.
My lidé, stejně jako jiné „ zářiče“ jsme přirozeným mediem energií, skrze nás proudí neuvěřitelné množství energie. Jenže ta čistá, universální je velmi, velmi vzácná.
Proč? Protože skrze nás protéká energie našeho veškerého dění okolo nás, energie všeho co přijmeme za potravu ( jídlo, informace atd. …) a pak tako energie je opět „ dobarvena“ námi samotnými. Naším vlastním vnitřním rozpoložením.
Umíte si představit ten neuvěřitelný vřící kotel všech možných energií podbarvené všemi lidskými emocemi, který denně přijímáme a pak to posíláme dále?
A tak je to i s dalšími našimi energetickými zářiči.
Nejde jen o to, že on sám má nějaké vlastnosti, ale jde i o to jaké energie z okolí přijímá. Pokud je náš, především naše energie. No a pokud to není „ čistící“ zářič, či není součástí jiný „ čistič“ všechny vlastnosti takového zářiče jsou pak podbarveny tím, co my sami do něj vkládáme. A to se nemusí ani jednat o záměrný „ vkládací rituál“.
Že tohle popisování je příliš chaotické? Samozřejmě, protože energie kolem nás jsou velmi chaotické. A je vlastně skutečné umění dokázat uvést energie do vzájemné harmonie.
Tedy ke konečnému shrnutí.
Pokud již máme touhu mít jakýkoli předmět očištěn a nabitý, jednejme s ním tak, jako bychom jednali ze sebou samým, pro sebe samotné. Protože co my sami do něj – sebe vložíme ve vlastní nejlepší vůli to se nám od něj – od nás, dostane zpět.