Po minulém psaní opět odteklo trochu vody a tak mám potřebu opět dále rozvíjet myšlenku pránického přechodu.
Naposled jsem se věnoval psaní o automatickém psaní a automatické kresbě. Budu se snažit navázat na princip automatické kresby. Tentokrát ovšem z jiného úhlu pohledu, vlastně i jiným prostředkem. Nicméně myšlenka zůstává stejná.
Tentokrát tím očistným prostředkem bude samozřejmě voda. Vodu lze použít i jiným očistným způsobem, než jak jsme zvyklí.
Víceméně není žádným velkým tajemstvím, že voda je velmi stahovačná, a velmi snadno přebírá mnohé ze svého okolí.
Tím způsobem, který bych rád přiblížil je využití vody prostřednictví mísy. A jak jinak nejlépe prostřednictvím tibetské mísy.
Onen princip je vlastně úplně stejný, který jsem popisoval u automatické kresby. Jen několika násobně silnější.
To samozřejmě nejen díky samotné vodě, ale také zvukovým vibracím tento proces doprovázející.
I nyní zopakuji onu důležitost dechu při této terapii, kdy jen samotná provázanost našeho Já skrze paličku k tibetské míse naplněné vodou, je velmi ucelující nás samotné.
Samozřejmě tento způsob lze využít i jiným směrem – záměrem, než který jsem uváděl. Do té vody skutečně můžeme skutečně vkládat naprosto všechny naše myšlenky a emoce, které se v nás nachází. Jistě, pokud s tím, co pak bude v míse nebudeme chtít dál pracovat, je nejlepší vodu vylít do odpadu a mísu řádně umýt.
Ať se vám při tomhle vybaví jiný princip, čili naše vylučování, je to prakticky totéž.
Ovšem zatímco v našem automatickém fyzickém procesu jsme běžně schopni jen velmi málo ovlivnit to, co vyloučíme, v tomhle případě se na to samozřejmě můžeme plně zaměřit. A koneckonců, co nevstřebá voda v míse, to vstřebá náš vylučovací systém.
Jsou tedy pak zcela přirozené naše přirozené procesy.
Ale to ostatně při všech dobře odvedených terapiích, při kterých se něčeho v nás zbavujeme.
No a jak jinak jistě není zcela naprostou náhodou to, že oblast břicha je skutečně všehoschopná, kromě toho, že je to významné centrum emocí – spojených samozřejmě s vodním živlem, umožňuje nám trávení a vylučování. A to nejen hmotné energie, tedy normální stravy. Především však jsem chtěl poukázat na to, že břišní svaly jsou našimi hlavními dýchacími svaly.
Tedy ono známé „ dýchání do břicha“ není jen tak bezvýznamné, či jen založené na fyziologickém procesu, ale i tom vnitřním emocionálním.
Spousta toho, co tzv. vydýcháváme, ventilujeme ven, je jen tím největším tlakem, tedy přetlakem. Měli bychom se snažit nejen umět upustit páru, ale často umět zklidnit oheň, který ji způsobuje.
Kde ten oheň vězí? To je pro změnu náš rozum, naše myšlenky.
A mezi myšlenkami – hlavou, a emocemi – břichem, je vzduch – hruď.
Pokud nesprávně dýcháme, spojitost mezi břichem a hlavou je mnohdy narušena, cirkulace myšlenek a emocí není plynulá. Tak dochází k přeplňování „ vodou“ v hlavě, a naopak pak máme mnohdy příliš ohně v břiše.
Pak, samozřejmě při správné cirkulaci, kterou nám zajišťuje dech, dochází ke správnému zpracování a působení mezi myšlenkami a emocemi.
Tedy, kde v minulém psaní bylo zpracování spíše myšlenkového charakteru, v konečném zpracování papíru i ohnivém, dnes jsme pracovali s vodou.
A opět samozřejmě s vodou se dá i tvořit, do vody se dá vkládat i myšlenka, emoce, kterou chceme někam předat, do sebe či třeba do rostlin. Takovou vodou lze pak zalévat, či ji pít.