Přechod na Pránu…
Nyní se pokusím navázat na předchozí psaní, kde jsem nastínil téma terapií vedoucí k tomu, abychom se nejen pročistili, mnohé vstřebali, odpustili a především pochopili.
V dnešní době vlastně není problém ani tak nějaké terapie najít, je jich skutečně mnoho, ale právě že až příliš mnoho. Jak si tedy najednou dokázat vybrat tu, která by mohla být skutečně nápomocna?
Protože, a ruku na srdce, pokud bychom postupovali způsobem pokus – omyl , tak nejenže to povede ke zkušenostem, které nám sice mohou mnohé ukázat o tom že ne všechny semináře jsou kvalitní, ale také mnohem více. Samozřejmě jsou i semináře, jejich koncept je veden čistě účelově ekonomicky a předávací hodnota je velmi malá. Tedy kromě oné zkušenosti spálených prstů. Na tuto zkušenost navazuje právě ona ekonomická část seminářů. Ve snaze jít cestou za vlastním rozvojem skrze nejrůznější semináře zjistíme, že najednou jsme za skutečně nemalou částku získali něco, o čem v pozdějším období usoudíme že je to velmi často jen zklamání.
Jak tedy postupovat tak, abychom nespadli do oné pasti kolotoče pokusů a omylů?
Tak především vynaložit opravdu úsilí své vlastní k tomu, abychom zjistili, zda je něco, co můžu pro sebe dělat sám. Najít něco, co zpočátku může být motivací čistě ekonomickou, ale posléze zjistíme, že všechna ona tajemství, kterými se člověk začne zabývat mu zůstávají. Najednou zjistíme, že náš vlastní osobní rozvoj, který jsme vložili do svých vlastních rukou je mnohem více zajímavější, než se zpočátku zdálo. No, pokud se mu věnujeme poctivě, zjistíme, že je to i namáhavější.
Opět ruku na srdce, ony první kroky člověka neznalého jsou vedeny myšlenkou vnější pomoci, kde má role a vložená energie bude minimální…a v podstatě se stane zázrak. Nestane.
Jistě, když je takovému člověku ukázáno „ něco“, něco co člověka neznalého doslova ohromí, tak ony jsou to jen opravdu ty základní, mnohdy nejjednodušší zásahy, velmi často na úrovni kejklířských triků. Ač tyto slova zní poměrně kriticky, je třeba ji i vyslovit. Mnohé semináře skutečně bez rozpaků zneužívají lidské naivity, touhy, bolesti.
Ano, teď všichni můžeme namítnout, že i to je pro ně lekce, která je může navést k někomu kvalitnímu, v tom lepším případě k své vlastní cestě. Ale také je zcela může odradit, vzdát se své cesty.
Velmi mnoho seminářů je stavěno na určitém systému vedení, kde účastník je veden určitými postupy. Takto účastník se stává součástí mnoha technik, které využívají principů, vědomostí, kde samotná jejich podstata již účastníkovi není sdělena.
Jistě, teď můžu samozřejmě obhajovat ty, kteří účastníky vedou. Obhajovat tím, že jedna věc je umožnit člověku aby prošel jistou procedurou, ale mnohdy ony techniky jsou skutečně náročné na učení, pochopení a nezřídka zaberou dlouhá léta studia a něco takového opravdu nelze jen tak předat. Je to stejné jako u kterékoli profese.
Ale jen velmi malé procento seminářů takové techniky obsahuje. Velká část je právě založena na těch základních, nejjednodušších. Jenom jsou velmi umně zahaleny do roušky náročnosti, profesionality, dlouhodobé historie, dobře znějících jménech.
A přitom v dnešní době opravdu není problém hledat, doslova sebevzdělávat, jít sám svou vlastní cestou. V dobách minulých to jistě bylo velmi náročné a upřímně to byl zlatý věk „ mistrů“. Avšak s moderními technologiemi a zatím informační volnosti je zlatý věk pro ty, kteří chtějí jít po své vlastní cestě.
Nicméně mnohé z těch dob minulých přežívá, či spíše stále prosperuje. Čím to? Nevědomostí toho, že to jde jinak, určitou ztraceností v životě a opět si přiznejme, že i leností.
Nyní byste řekli, asi, jestli tohle s přechodem na pránu nějak souvisí. Samozřejmě, že souvisí. Přechod na pránu je především vykročením po své vlastní cestě.