Přechod na Pránu…
Pro mnohé, či spíše většinu z nás je samotný zlom přechodu na pránu určitým mystériem našeho vlastního duchovního vývoje každého z nás, kteří po tom zatouží.
Je samozřejmé, že ony představy k tomu, co by to pro nás mohlo znamenat jsou velmi lákavé z hlediska čistoty přijímané energie. A vlastně ani nikdo z těch co se k myšlence pránické stravy přikloní, jako ke své vlastní filozofii, nepochybuje o tom, že i ona čistá energie by měla být přijímána s čistotou. S čistotou nejen těla, ale i mysli a ducha.
Způsobů vedoucí k této očistě je samozřejmě velmi mnoho. Jistě, mnozí z toho mála, co na pránické stravě již jsou, mají své způsoby. A ano, dle svého nejčistšího svědomí tyto způsoby se snaží předat dále. Ale i tak je jasné, že co člověk, to odlišný způsob.
Mnohé z těchto způsobů jsou si samozřejmě velmi podobné, a vlastně bez výjimky, se všechny opírají o přírodní zdroje očistu umožňující. A je již pak na samotném jednotlivci, který z těchto zdrojů je mu nejblíže. Doslova zda s ním souzní. Skutečně ne všechny zdroje jsou pro všechny lidi vhodné.
Některé zdroje jsou pro nás skutečně velmi silné ve své účinnosti, a když už by nás přímo nepoložily na lopatky, mohly by nás od dalších kroků k očistě přinejmenším odradit.
I když jednoho dne budeme ve fázi, kdy skutečně bude třeba velké razance k očistě velmi silného nánosu nečistot, je dobré se na tyto kroky postupně připravovat. Tedy pokud jsme nováčky v práci na sobě samých, skočit po hlavě do opravdu náročných procedur by mohlo být až nepříjemně kontraproduktivní.
Je dobré si nejprve vyzkoušet mírnější, jemnější způsoby. A nemusí se jednat jenom o samotné přírodní látky, ale i terapie očistou se zabývající. I když jsem psal, zvolit nejprve ty mírnější, to stále neznamená, že prožitek nebude intenzivní. Naopak.
Pro někoho, kdo se rozhodne tento krok udělat a je jeho prvním, dochází k prvním konfrontacím se svým životem. Najednou si při tomhle kroku uvědomíme to jak žijeme, to jak jsme žili, jak se chováme k sobě, jak se chováme k druhým, jak se ostatní chovají k nám a proč se k nám tak chovají.
Začneme si uvědomovat mnohé souvislosti toho proč se nacházíme tam, kde zrovna jsme. A pak zjistíme, že mnohé z těchto souvislostí jsou velmi bolavá místa, nepochopená, velmi pečlivě schovaná, zapomenutá, nebo zděděná.
Přijde střet s našimi vlastními strachy, bolestmi, křivdami, kterých se nám dostalo, nebo kterých jsme se dopustili…
A to stále není všechno.
Najednou zjistíme, že všechno, skutečně všechno je to o nás, ne o vztahu k druhým, o vztahu druhých k nám, ale o vztahu k sobě samým.
A tehdy přicházejí ty největší rány.
Může nás velmi bolet to, jak nám jiní ubližují, ještě více nás bolí to, když ublížíme my, ale skutečná čistá bolest přichází, když procítíme bolest, kterou si působíme my sami.
Možná jsem mírně odbočil od myšlenky zdrojů, k samotným následným projevům už i těch silnějších. Nicméně individualita každého z nás je velmi zvláštní v tom, že na někoho je třeba skutečně vzít nejsilnější kalibr a někoho stačí jen maličko popostrčit, aby ta skořápka, do které jsme se postupem času zabalili všichni, pukla.
Těmito řádky se snažím ukázat to, že neexistuje jednotný způsob, cvičení toho, jak docílit přechodu na pránu. Ona filosofie není založena jen možnosti stravy čisté energie, ale jak jsem v předešlých psaních zmínil, i v čistotě, kterou sami žijeme a tvoříme.
Samozřejmě, že ona přijímaná čistota ovlivní čistotu, kterou žijeme a tvoříme, ale i my naopak máme vykročit k té čisté energii, kterou chceme přijmout. Nečekat, že ona přijde za námi. Jde o vzájemnou harmonii a splynutí.