Prána je pojem, který vychází ze sanskrtu, kde doslovně znamená dech. Tedy odsud ono spojování s breathariánstvím. V širším měřítku zahrnuje všechny proudy vitálních energií, energií nutné k životu samému. V našem těle se tyto proudy spojují v energetických uzlech známých jako čakry. Dech je všechno, nejen onou činností, kterou si živí tvorové zajistí přísun kyslíku. Dech je nejen nádech a výdech, dech je pohyb, uvědomění si toho že žijeme, že můžeme žít. Vědomé dýchaní, je o to prospěšnější, že si uvědomujeme přísun toho, co dýcháme – nejen vzduch, ale další okolní vjemy, myšlenky, stav a to nejen fyzický, ale i emocionální prostředí, které dýcháme. V meditaci je umění dechu o to působivější, že my sami se pro nás samotné stáváme tím prostředím a tak nakonec dýcháme sami sebe. Naše emoce, myšlenky, vzpomínky – to co sami dýcháme, můžeme sami směřovat do míst, kde si přejeme něco změnit, smířit se, uvolnit a koneckonců léčit. Dech je nejen nádech pro život, ale i nádech pro nové myšlenky, které nahradí myšlenky staré, mnohdy nemocné. Když píši myšlenky, nemyslím jen samotné myšlenky, ale i emoce, pocity.
Zde se již budu od klasického výkladu lišit, protože pránu vnímám nejen jako energii samotnou, ale také způsob, jak energii efektivně získávat ze zdrojů nám dostupných, a způsob jak efektivně energii vkládat do naší činnosti. Je samozřejmé, že skutečně poctivě odvedenou práci dokážeme na jakékoli činnosti vnímat všemi smysly. Pokud jde o řemeslný výrobek, jeho kvalita se odráží také v délce jeho trvání, mnohdy i nad rámec přepokládané životnosti – a takhle bychom mohli pokračovat ve všech nám známých odvětvích. Při naší fantazii není těžké si vybavit to známé – “ kdysi se to dělalo líp“, „je to jak od babičky“. Způsob zkvalitnění činnosti – výrobku je lidem znám již od nepaměti, nicméně jako dávné vědomosti i tahle se pomalu vytrácí. Přitom prána neslouží jen k tvorbě hmotných výrobků, či služeb, které si vzájemně poskytujeme, ale slouží zejména k přístupu k sobě samému. Ona poctivost není jen v tom onu činnost jakkoli nešidit, ale spočívá i v upřímnosti a empatii, se kterou cokoliv tvoříme ale hlavně, jak žijeme.
Již výše zmíněné přiblížení nás může navést k čemu všemu je to dobré. Od obyčejných všedních maličkostí, které s rutinou nevědomě provádíme každý den, až po cílené práci na osobním rozvoji. Tím nejjednodušším čím vlastně můžeme začít je vědomá meditace. Tedy ne meditace, při které se snažíme navodit pozměněný stav vědomí, ale meditace při které si budeme plni vědomi naší jediné činnosti. A tou je právě ono dýchání. Při vědomém dýchání si teprve nejvíce uvědomíme sami sebe, naše tělo, naši mysl, našeho ducha jako celku. Naučíme sami sebe pozorovat, naše fyzické i mentální pochody a následně pak i s nimi pracovat.
Jakmile si tohle osvojíme, bude o to pro nás snazší vědomost přenášet do všedního života, kde na rozdíl od meditace je spousta rušivých vlivů odvádějících naši pozornost.