Lucidní snění
Pro mnohé může být téma lucidního snění problematické vzhledem k tomu, čeho všeho se nejen může dotknout, čeho se dotýká, ale především toho, co je jeho součástí. A možná i podstatou.
Tu překvapivě není zrovna to, co se všeobecně lucidnímu snění přisuzuje. A to není jen ona možnost ovládání svého snu, ale spíše přesněji řečeno jeho zvědomování.
O tom, jak se lucidnímu snění naučit, jak v něm postupovat, jak ho lze využít je napsáno samozřejmě spousta knih. Které jsem sám popravdě nečetl a tak je zcela možné, že se budu zřejmě jen opakovat.
Nicméně i tak lucidní snění jsem se nakonec rozhodl zařadit mezi cvičení související s přechodem na pránu.
Ti z vás, kteří ví, co lucidní snění je, asi v tuhle chvíli pochybují o tom, co to s tím má co společného…
Takže tedy svými slovy začnu od toho, co si pod lucidním sněním lze představit.
Lucidním sněním je běžně chápán sen, ve kterém si dokážeme uvědomit skutečnost toho, že je to sen. Což není pro začátek nijak zvláštní, protože to se každému z nás stalo již mnohokrát.
Nicméně takový lucidní sen má mnoho úrovní podle míry uvědomění, podle míry smyslového vnímání, a také samozřejmě podle míry, kterou ten náš sen dokážeme ovládat, nakolik my sami se stáváme jeho nejen pány, ale i přímo tvůrci.
Pro nikoho z nás není žádnou výjimkou to, že v našich snech se nejdříve odráží naše prožitky z předchozí doby, prožitků, které se nám doposud udály.
Určitě se v odborných kruzích rozdělují do mnoha skupin podle toho co jsme prožili v poslední době, jakých událostí, rozhovorů jsme se zúčastnili. Co jsme kde vyslechli, jaké zprávy sledujeme atd. … Těch faktorů, které se nám do našeho snu promítají je příliš mnoho. A tak často určit přesnou charakteristiku snu je velmi složité se všemi těmi proměnnými, kterými je naše vědomí každodenně zahlcováno.
Pak je tu samozřejmě i naše podvědomí. To je obzvlášť vydařená část našeho já, protože ona má obrovský podíl na tom, co se nám ve snu promítá. Promítne nám všechny ony intenzivní prožitky, které se nás dotkly na všech možných úrovních našeho těla, mysli, emocí. Všechny takové situace se nám velmi rády promítají ve snech mnohdy stejně zmatenými jako naše vědomí ve chvíli, kdy se s nimi setkalo a neumělo si s nimi poradit. Pak jsou ty sny samotné tolikrát prolnuty mnoha dalšími událostmi, lidmi …
Zkrátka, těch možností, kterými se k nám podvědomí snaží promlouvat je skutečně velmi mnoho.
A pak máme v tomto snovém chaosu lucidně snít …
Než se dostanu k tomu, k čemu je vlastně dobré, asi nás napadlo to, že před samotným spaním a následným sněním je vhodné uklidnit mysl. Tak jak před meditací.
Samozřejmě, co je sen? Co je meditace? Stav změněného vědomí. Proč jsme po meditaci mnohdy více odpočatí, než po běžném spánku? Díky tomu že si v meditaci, či spíše před ní pročišťujeme mysl od co největšího množství myšlenek. Řešíme si tak mnohé problémy. Navíc, pokud máme již pár meditací za sebou, dokážeme vnímat ve stavu změněného vědomí zpočátku méně, později i více vědomě.
A hlavně dýcháme. Že se mnozí pousmáli? Ti, kteří pravidelně meditují chápou velký význam dechu při meditaci.
Mnohým je již zcela jasná myšlenka, mnohým byla jasná už od začátku psaní, jak souvisí sen s meditací.
Samozřejmě, těch pár řádků výše to byl jen nástin toho, co to je meditace, ale především inspirace k tomu, jak by měl člověk usínat. Umět se prodýchat, umět si pročistit mysl.
Čím většího balastu se zbavíme, tím kvalitnější bude náš spánek. Tím bude více prostoru na skutečné sny. Ne na sny, kdy se nám budou zdát sny, pro něž máme mnoho forem pojmenování. Nelichotivých.
Ale díky tomu, že si umíme pročistit mysl před spaním ( ne, není to hned, zcela jistě to trvá déle než pár nocí, než se to skutečně naučíme ) máme prostor a možnost dát šanci našemu podvědomí.
Tehdy má skutečně velkou možnost se spojit s naším vědomím a začít pracovat. Skutečně, pracovat. Ve snu naše podvědomí umí vytáhnout z postupného prohlubování mnohé věci, bloky, traumata, které jsme nezpracovali a máme zpracovat. Máme pochopit, máme opustit. Některé přijmout, některé odevzdat.
Je v nás oho příliš mnoho, co naše podvědomí musí denně řešit. Ostatně i někde v pozadí těch snů, které jsou pouhou přehrávkou posledních událostí, je něco z onoho podvědomí. To něco dává tomu snu jisté podbarvení.
Dokázali jsme si udělat aspoň malou představu toho o čem sníme a proč sníme?
Pokud ano, už jsme si možná udělali i představu o tom, k čemu je dobré lucidní snění.
Ovšem teď si dovolím udělat malou odbočku.
Mnozí za lucidním sněním vidí možnost si dělat ve co chtějí, ovládat sen, a mnozí ( ruku na srdce) věcí, kterých se neodváží ve svém běžném životě.
Pro mnohé je to možnost, kterou ve spojení s astrálním cestováním dokáží navštívit místa o kterých sní, mnohá z nich nejsou na této zemi, dokonce ani v tomto čase.
Mnozí si tak splní své nejtajnější sny, létají, mění se v různé druhy zvířat, mnozí dokážou navštívit i to, co bychom označili za minulé životy.
Vidíte?
Lucidní snění netřeba využít jen k mnoha činnostem, které jsou jen odrazen našich vlastních pudů, ale i k věcem spojenými s tajnými vysokými cíli naší duše, mysli, fantazii.
Jenže.
Kde se odehrávají naše sny?
Jsou skutečně jen v naší fantazii?
Ti, kteří mají za sebou již nějaké ty meditace, ti, kteří astrálně cestují stejně snadno jako v běžném životě by zřejmě nesouhlasili.
Nelze si zřejmě představit tu nekonečnou možnost alternativních světů a realit, které naše vědomí může navštívit.
Vlastně. Ano možná může. Právě skrze sny.
Mnoho našich snů určitě můžeme shrnout do položky „ nepovedené“ a jako špatně napsaný dopis ho smažeme, vyhodíme do koše. Jenže i takový, každý méně i více významný sen nás posunul do určité alternativní reality, která nám jako prostor slouží k vyřešení, znovuprožití naprosto čehokoliv, co v nás uvízlo.
A právě tyto události, mnohdy, či spíše bez výjimky
spojené s emocemi slouží jako brána, která dovolí našemu podvědomí nás dostat přesně do oné reality, děje, kde si máme opět něco prožít.
Víte, existuje teorie o tom, že naše JÁ má nekonečno verzí svých paralerních – alternativních JÁ, a právě na ně ve svých snech dokážeme napojit. A ne jenom na jednu, ale mnohdy i více najednou.
Z této velmi relativní myšlenky existencí našich JÁ už jde hlava kolem, ale ony naše JÁ se prolínají neustále, i ve chvíli, kdy nespíme a jsme bdělí.
Osobně ( a mnozí určitě nebudete souhlasit ) to dávám k vnímání toho, co známe jako duchovní učitele, průvodce, hlasem intuice a i anděly strážnými.
Jenže proč to zmiňuji.
Samozřejmě proto, že všechny na činy, které v rámci našeho lucidního snění provedeme se můžou ( jistě nemusí ) projevit v oné alterativní realitě událostmi, které následně ovlivní život našeho paralerního JÁ, které ovšem stejně skutečné jako to naše zde přítomné JÁ.
A nakolik my si tedy v tuhle chvíli můžeme být jisti tím, že v našem těle, v téhle realitě je naše vědomí jen našeho vlastního JÁ, nebo ho sdílíme spolu s jinými našimi alternativami?
Ale kde se tedy skrývá podstata lucidního snění?
Nejen v tom, že si uvědomíme toho, že sníme, nejen v tom, že si v tom snu můžeme dělat co chceme, ale především v tom, že tím snem může být i náš život.
Vždyť v čem se liší náš skutečný život zde od naplno prožitého lucidního snění?
Ne v samotných možnostech, který nám ten svět, ve kterém jsme poskytuje, ale v tom nakolik si dokážeme uvědomit důsledky svých činů.
Proč bychom v lucidním snu měli dělat něco, čeho by naše svědomí nebylo v tomto schopno, a naopak, proč bychom v tomto světě nemohli dělat věci na které máme odvahu jen ve snu? Dovolit si létat, cestovat, skákat atd…
Ovšem, myslím že i když tohle psaní není na čtení snadné, obrázek jsem snad nějaký vytvořil. Nicméně možná se ještě neukázala pointa určená k samotnému přechodu na pránu.
Jistě, je to trochu složitější, ale i tak.
Výše jsem psal o tom, že umění meditace lze využít i k našemu kvalitnímu spánku. Psal jsem také, k čemu velmi často lze meditaci použít a i to, jak v čisté mysli vzniká prostor pro řešení našeho podvědomí.
Ano přesně díky vědomému snu. Skrze naše učení se čím dál hlubšího, silnějšího, intenzivnějšího zvědomení snu, můžeme vědomě pracovat na tom, kam nás podvědomí zavede, do jakých míst, si troufne nás zavést, jakým zkouškám nás podvolí.
Čím více se budeme učit pracovat skrze sny, skrze meditace, skrze lucidní sny s naším podvědomím, tím více se se bude samo zvědomovat, my si ho budeme více uvědomovat. Budeme o to více vnímat všechny ty situace, na které bychom dřív reagovali podvědomě, ale díky tomu všemu zvědomení naše činy budou uvědomělé. Jakákoli činnost, kterou budeme konat bude o to více vědomá a čistá, nakolik se pročistí nejen naše mysl, ale i naše podvědomí.
A pránický život přeci je o vědomém žití.
Umění vědomě žít je skutečnou doménou skutečných mistrů.
Je snadné žít na plné pecky, umět si života užívat, vymačkat z něj co nejvíce jen jde. Je dokonce snadné žít v plné lásce, odevzdání partnerovi, rodině, dětem, práci. Je dokonce ještě snadnější spadnout na samé dno. Jenže … kolik v takovém životě je vědomého prožitku a kolik podvědomých reakcí na podvědomě vytvářené situace?
Většina.
Takže k čemu takové mistrovství může vést?
Jistě, v našem běžném životě svůj život plně ve své režii, díky oné plné vědomosti svých činů, vědomosti toho, co dělá, proč to dělá a co to může všechno udělat. Ovšem z našeho pohledu je to nemožné. Ale, nic není nemožné.
Pokud jde o prostor, v němž cestuje pouze jako vědomí, součástí vědomí svých alternativních JÁ…
Je to plné zvládnutí inkarnace ve chvíli opuštění oné dosavadní reality, se kterou byl spojen.
Ono plné zvládnutí inkarnace je přesně tím, kdy se do světa zrodí duše-vědomí aniž by prošlo procesem zapomnění.
Jenže ono skutečné mistrovství není jen vázáno na vzpomínky svého minulého života. Není svázáno s ničím, ale naopak je provázáno se všemi svými alternativními já. Ne, ne jako mnohočetná osobnost nekonečného množství JÁ, ale jako jednotné vědomí všech svých JÁ.