Duchovní průvodce

Duchovní průvodce

Cesty duchovním světem, světem šamanů, ale i světem, kterým kráčíme v našich běžných životech, jsou cestami, na kterých potkáváme mnohé ty, kteří jsou našimi partnery, přáteli, učiteli, léčiteli, rodinou…průvodci na naší cestě životem.

Ve chvíli, kdy se vydáme do svého vnitřního světa, do světa své vlastní duše, setkáváme se sami se sebou v nejrůznějších podobách.

Příjemných i v těch méně příjemných.

Duchovní průvodce je duch, který stojí při našem boku, který nás doprovází, který nám pomáhá.

Který nám dodává síl, když jsme slabí.

Který nám radí, když si nevíme rady.

Který nás vede, když nevidíme.

Ve světě šamanů takoví průvodci jsou nazývání silovým zvířetem, totemovým zvířetem.

I když na sebe můžou vzít na sebe jakoukoli podobu.

Nejen zvířecí.

Berou na sebe takovou podobu, které jsme schopni porozumět.

Přijmout ji.

Každá taková podoba je symbolem nejen archetypu, který představují, představují také sílu ducha toho, kdo za námi přijde.

Většinou za těmi, kdo se vydá do světa duchů setkat se svým duchovním průvodcem právě přichází duchové zvířat. Nejen těch, které známe z našeho světa, ale také těch, které známe z pohádek, bájí.

Mystická zvířata.

A nejen ony, ale také bytosti, rostliny, nerosty.

To všechno jsou duchové, kteří můžou být našimi duchovními průvodci.

A každý z nich má své „ kouzlo“.

Kouzlo“, které je jejich podstatou, silou, vyjádření jejich ducha.

A skrze toto kouzlo, skrze svou sílu, skrze sebe nám přinášejí svou sílu, pomoc, radu a také medicínu.

Medicínu, která nás může léčit.

V našich životech se takoví duchovní průvodci běžně střídají, stejně jako do našich vstupují a odcházejí přátelé, rodina.

Když jich už není třeba, ale také pokud je odmítneme, či nás sami opustí, uvolní místo jiným.

Něco jiného už je osobní průvodce – zvíře – duch.

Už to není jen bytost, která za námi přišla.

Je to síla, projev archetypu naší vlastní vnitřní síly.

Je to duch nás samotných a jeho zjevení, jeho podoba je pro nás cestou k lepšímu, silnějšímu propojení s námi samotnými.

S naší vlastní silou.

Podstatou.

A ta v sobě nese vše, co nesou duchovní průvodci, až na to, že my jsme se setkali se sebou samými.

V tomto projevení našeho vlastního ducha je pochopení naší vlastní síly.

Jaká ta síla je, jak ji lze využít, jak se jí stát.

Je to naše medicína.

Naše vlastní síla je pro nás tím nejlepším lékem.

V ní je skryta nejen síla léčit nemoci, ale skrze naši sílu nemoc pochopit.

Dát slabému místu, kde vznikla nemoc sílu. Dát jí energii.

Zacelit ránu.

Naše vlastní síla je pro nás silou, která nám umožní spojit se se vším, co je v nás skryto.

Se vším co v životě hledáme tam venku je potřeba najít to uvnitř sebe.

A naše vlastní síla, která na sebe vzala určitou podobu nám to pomáhá hledat.

A s touto podobou, s naší vlastní silou můžeme hovořit.

A tím k sobě nejen promlouvat, ale také sami sobě naslouchat.

Ale také se na své cestě světem duchů můžeme setkat s totemovým zvířetem, zvířaty, duchy.

To je projev síly, která je součástí našeho vlastního rodu.

Síla, která která na sebe bere nejen určitou podobu, ale tato síla je vepsána, vyřezána do rodového stromu života.

A v tom stromu není jen její podoba, do toho stromu byla vložena i sama síla totemového ducha.

Skrze totemového ducha, se tak můžeme spojit nejen se stromem rodu, s kořeny, s našimi předky, ale i s těmi totemovými duchy, kteří do něj byli zapsáni, vyryti.

A čerpat.

Pokud dostaneme svolení.

Čerpat sílu rodového totemu, z totemových duchů.

Promlouvat s nimi, radit se, žádat o pomoc.

Propojit se s celou silou totemového stromu.

Hledání svého duchovního průvodce, osobního ducha, totemového ducha probíhá rituálem šamanské cesty.