Dvanáct klíčů Aetheru zvěrokruhu

Prvních 12 klíčů Aetheru
Zvěrokruh
V tomto psaní, se vám budu snažit přiblížit dvanáct klíčů Aetheru ke znamením zvěrokruhu. Jelikož pro mne samotného je to novinka, uvedu tedy co to tedy Aetherické klíče jsou. Těmi klíči se snažím vyjádřit, jak již název vypovídá, klíč. Klíč k tomu, k čemu mi bude dovoleno se spojit skrze Aether – éter. Pro většinou známý jako pátý element, nicméně element, který považuji za nultý, jelikož z něj povstaly nám známé základní čtyři elementy.
Aether též bývá znám všeobecně jako Akáša, existence ani prostoru, ani času, ve kterém je nejen zapsáno vše, co již existuje, ale i existovalo, vše stvořené, zrozené, zničené, zemřelé.
Všechno tohle má své jméno. Ne jméno významem, které jsme se naučili věcem dávat, ale spíše obraz jména, jenž vyjadřuje to, čím daná existence je. Tedy dalo by se říct obraz, význam ducha samotného.
Skrze samotný klíč se tedy nejen můžeme spojit s danou existencí, komunikovat s ní, či jí požádat o její služby, ale v rámci pokročilého cvičení, kdy dochází k vzájemnému propojení – splynutí nás s duchem dané existence, odborně zvané invokace, můžeme se sami stát tou existencí a plně využít jejích schopností.
Samozřejmě v tomto případě jde již o skutečně náročnou techniku, a ne vždy se doporučuje, jelikož, kde my se můžeme stát jinou existencí při invokaci, může se to stát i obráceně.
Technika využití klíčů Aetheru by se dala zahrnout do hermetické magie, nicméně samotný princip vychází z šamanského pojetí práce s duchy. Takováto práce již vyžaduje samozřejmě určitou schopnost a umění práce s meditací, cestou horním i dolním světem, zkušenost se změněným stavem vědomím.
Pokud vám tyto pojmy nejsou cizí, skrze tyto klíče se vám můžou otevřít zcela nové brány sebepoznávání. A pro ty, kteří teprve jsou na začátky, a o těchto pojmech zatím jen zběžně slyšeli, je to i tak velmi dobrá pomůcka pro další osobní rozvoj.

Beran
beranzelený

 Že já jsem ten tvrdohlavý? No možná, možná je mnoho pravdy na tom, co si o mě myslíte, za jakého mě považujete, jaké nálepky dáváte těm, kteří nosí mé jméno.
Jsem možná neústupný, mnohdy svéhlavý. Ale pamatujte na tom, že mojí nejen má hlava je silou. Nejen hlavou mám horkou, nejen mé myšlenky jsou horké. Jsem síla, pohyb, oheň, který vás dokáže hnát vpřed. Oheň, který neustupuje, ale nemusí být nutně tím který bezhlavě ničí. Naopak, spíše mnohdy ničí zcela plánovaně.
Z mého ducha vychází inspirace. Energie, která nám umožnuje jít kupředu. Je naším pohonem. Jistě mnohdy umí málokdo nahlédnout do toho, co můj duch předává, co nese a kam směřuje. Pro mnohé to dokáže být jen zaslepená touha, zášť. Mnohdy ani vy, lidé nevíte, kde se ve vás bere to nutkání. Nutkání tak často se měnící v posedlost.
Mou dominantou není jen ona cílevědomost, inspirace, a ta síla, která nás umí hnát vpřed. Jsem vizionář. Umím vidět do dálky, někdy až natolik, že pravda nevidím věci blízké a snadno je přehlídnu. Mnohdy tolik důležité pro dosažení toho cíle.
Proto však mám onu sílu při pádu zase vstát, zažehnout svůj plamen touhy, a nevzdávat se. Ano, i to je mojí součástí. Odhodlanost nejen jít vpřed všemu navzdory, ale odhodlanost zase se umět zvednou tam, kde jiní již nemají sil a vůli.
Ano, hledáte-li skutečnou vůli mého živlu, hledejte ji ve mě. Stačí mi jen malá jiskra, jen jediný malý žhavý uhlík, a dokáži z něj vykřesat opět skutečný prvotní žár.

Býk

býkzelený

 Ve chvíli, kdy vznikal vesmír, bylo třeba při všech těch nespoutaných silách, které bez řádu utvářely nové, ničily předchozí, bylo zcela jasné, že je třeba živlu, síly ducha, který by tyto síly dokázal nejen spojit, ale i udržet pospolu.
A tehdy jsem se zrodil já. Mocná síla živlu země, zrozeného ze země proto, abych spoutal nespoutané živly ohně a vzduchu.
Nazýváte mne býkem, vaši dávní předkové mi říkali Velese, jiní zase Uruz. Pratur, který kráčí nejen vaším světem, ale i mnoha dalšími. Má síla je silou samotného vesmíru. Jistě, samozřejmě proto, že jsem ten který v sobě spoutal prvotní chaotickou sílu ohnivých a vzdušných duchů.
Jsem ten, který přes všechnu jejich zuřivost je dokáže udržet v sobě, a když je třeba využít jejich síly tam, kde je jí třeba.
Většinou jsem ten, kdo má nad nimi zcela plnou moc, ale i mě dokáží někdy ošálit. Ne oni neuniknou, ve chvíli, kdy se spojili s mým duchem, jsou se mnou navždy spojeni. Ale dokáží oni naopak využít mé síly, mého těla ke svým vlastním touhám.
Hledáte-li to, čím bych vám mohl, a vlastně skutečně jsem prospěšný, vězte, že můj duch vám umí dát veškerou sílu ohně a vzduchu. Tolik síly, kterou sami mají. Tolik odolnosti, kterou musím já mít, abych vydržel jejich sílu. Tolik vůle a trpělivosti, která je třeba k naslouchání rozzlobených dětí.
Ale to samozřejmě není vše. Víte, síly nás třech, umí i mnohé, umí nejen sílu dávat, ničit staré, tvořit nové, umí i léčit. Umí zhasit, či naopak rozdmýchat oheň tam, kde je ho třeba.
Jakožto syn, jsem se stal i otcem, otcem toho co je spojeno se zemí, pro vás i se Zemí, té která sama má mnoho jmen. Jsem v každém kousku, každého z vás, jako mnoho mých dalších příbuzných. Ale já vám umím velmi blízko, a velmi rychle k vašim potřebám. Není obtížné se se mnou spojit. Jen mějte na paměti přísloví o vztahu mezi pánem a sluhou. Má síla, je skutečnou silou. A síla ohně a síla vzduchu jen čeká na svou příležitost jak naopak využít mých služeb.
Mou silou není jen síla těla, ale i síla ducha, síla mysli, která je umí zkrotit. Máte ji i vy? Pokud ano, jste na mého ducha připraveni a sami budete překvapeni možnostmi, které se vám nabídnou.
No, pokud nemáte, má síla vás požene pustinami nezkrotnou silou do míst, kde se budete učit svou sílu učit získávat. Tak dlouho a dokola, dokud z vás nevzejde nový člověk s mým duchem po svém boku jako s přítelem a ne s tím, kdo vám ukázal svou nezkrotnou tvář. Neústupnou, výbušnou, urputnou.
A pak jednou, společně budeme moci tvoři nové věci, tvořit nový život, probouzet v nových věcech nový život. Protože já jsem země, která spoutala oheň a vzduch.

Blíženci

blížencizelný

 

Velmi často sami sebe hledáte, a mnohdy dokonce sami i někdy najdete. Avšak jsou chvíle, kdy ne uvnitř sebe jednoho dne najdete váš vlastní odraz sebe samých, a vy v němém úžasu zůstanete stát, a přemýšlet, koho to vlastně vidíte.
Můj duch je odrazem všeho, odrazem všech.
Sám jsem odraz sebe samého, sám jsem svým dvojčetem. Sám se na sebe dívám a mnohdy sám nevím, které mé já je mým skutečným já, a zdali ten odraz na který se dívám, není jen přeludem přeludu, který se na něj dívá. Kdo ví, kdo z nás stojí před zrcadlem, a kdo se v něm odráží? Kdo ví, zda hvězdy na obloze nejsou jen odrazem v jezerní hladině?
Mám mnoho tváří a každá má tvář je tak stejná a přece jiná.
Jsem duchem dvojnosti, duality. Duchem, který vidí jednotu rozdělenou na nekonečné množství odrazů, odrazů, které samy své další vytváří a dávají jim část sebe samých.
Jsem duchem, který vidí všechny odrazy, všechny tváře, všechny vaše já. A vaše já nejsou jen uvnitř vás, ale jsou i okolo vás.
Jednou se vám tak proto stává, že nalézáte sami sebe mezi jinými odrazy. Nerozumíte tomu, zdali on či ona je odrazem vaším, či vy jste odrazem jejím, či zda jste jedním, a co vás pojí. Jen víte, že se díváte sami na sebe, tak jiné a tak stejné. Velmi často pocítíte lásku. Lásku ke svému odrazu, nebo lásku sami k sobě? Tak často to bývá matoucí.
Jsem duchem, který vám ukáže váš vlastní odraz toho, jakými skutečně jste, váš odraz, kterého se tolik bojíte, váš odraz, před kterým tak často zavíráte oči.
Jak pak chcete najít venku toho, kdo je vaším odrazem, když se na sebe nechcete podívat, bojíte se?
Vlastně, proč sebe nakonec hledat?
Protože kdo jiný, než vy sami sobě můžete přinést zcela všechno, co ve svém životě hledáte? Kdo jiný než vy si sami sobě můžete zodpovědět všechny ty otázky, které máte? Je zcela jedno, že vy jste žena, že jste muž a on je naopak mužem, či ženou. Co na to, že jeden je mladý a druhý stár. Co na tom že vaše tvář je jedna krásná a druhá ošklivá. Tam uvnitř jste to vy, jen s jinými životy, s různými příběhy vzájemně se spojujíc.
V každém koho potkáváte je střípek zrcadla, malý střípek odrazu z vás samotných, a je jen na vás, zda se uvidíte, zda dokážete spojit všechny ty střípky okolo vás v jeden větší.
Ano jsem duchem, který vám umožní vidět střípky a střípky skládat. Jsem duchem, který vaše vlastní střípky uvnitř vás složí do jednoho jediného, a vy budete moci vidět více, než jen střípek vlastního nepochopení.

Rak

rakzelený

 

Jsem duchem dalšího znamení, jehož domovinou je vodní živel. Mojí doménou jsou jiskrné vody, tolik typické pro ty, kteří nosí mé jméno.
Mnozí mají za to, že jsem plachý, že se velmi rád schovávám, že jsem bojácný. Jistě, zdání, ze kterého lze posoudit ty, kteří tak pod mým žijí. Ale je skutečně tomu tak?
Jen se podívejte na živel, ve kterém žiji, nebesky čistý a ledově chladný. Skutečně je tohle místo pro bojácné, pro ty, kteří se bojí jít vpřed?
Kde je pro koho vpřed, a kde je pro koho vzad? Vidíte pouze pohyb, kterým kráčím. Vidíte a soudíte podle svého vidění, podle svého směru, a přitom mnozí jdete zpět, i když čelem. Kráčíte zpět, kráčíte zpět v minulosti, za vzpomínkami, za prožitými starostmi, radostmi, trápeními. Ale nekráčíte zpět, abyste minulost pochopili, ale proto, abyste ji jen znova, a znova prožívali. Tohle není pro mého ducha typické.
Jsem vodní živel, jsem vodní tvor a mojí doménou jsou místa, která jsou pro mnohé nepříjemná. Kdo se bojí namočit do chladivých vod emocí, kde není žádná špína, žádný nános, které si tak kolem sebe mnozí rádi vytváří, jako svou ochranu, jako svůj domov.
Mým domovem je ona čistota emocí. Jistě, mnohé z nich jsou velmi hluboké, velmi citlivé jako vše, co není skryté a chráněné hroší kůží nechtěnosti.
Ano, velmi tyto emoce, jejich splynutí s mým duchem, s vodou prožívám, protože je vidím takové, jakými skutečně jsou.
A ano, že kráčím zpět? Jistě kráčím zpět, protože je to má cesta hledání oné nitky, která vede k samotnému vzniku emocí, které jsme si v sobě uchovali a zahrabali pod balvan, obrostlým nánosem řas a zakrytým vrstvou smrdutého bahna.
Myslíte, že se bojím, že se schovávám pod těmi balvany, že nechci vidět to co je vidět třeba? Mnozí z vás, nosící v sobě mého ducha jistě, ale jen proto, že nechápou smysl odvalení a očištění balvanů, aby skryté mohlo být omyto vodou. Pak teprve můžeme se podívat skrze všechno to, co nás pronásleduje. Můžeme se podívat skrz náš život do minulosti a nalézt kořeny, prameny našich emocí.
Nebojte se přivolat mého ducha a podívat se pod balvany a nechat vodu čistit to, co čistým býti má.

Lev

levzelený

 

Panovačnost z toho za koho mě považujete, snad přímo vyzařuje. Panovačnost, která vás umí rozčilovat, panovačnost, před kterou se mnozí krčí ve svém vlastním stínu. Mnohdy spíše v mém vlastním stínu, protože jen málokdo si z vás dovolí vedle mne svůj stín vůbec mít.
Tak moc se mýlíte. Ano jsem vůdcem, jsem tím, kdo je duší, hlavou i tělem smečky. Jsem ten, kdo svou vůli má natolik silnou, že jen málokdo před ní necouvne. Ale nejsem ten, kým jste mě stvořili. Jen málo z toho za koho mě skutečně máte je tím, kým skutečně jsem.
Je ve mně síla, ano, síla vědění, síla vedení, síla rozhodnosti. A té se tolik bojíte. Protože tam, kde vaší slabinou je strach, tam mou předností dokáže být odvaha. To vás tolik tlačí do stínu, to vás tolik fascinuje. Nejsem ten, který vás požene do vlastní záhuby. Většinou se do ní ženete sami ve snaze něco dokázat. Dokázat něco sami sobě, dokázat něco těm druhých.
Ne, já jen jdu tam, kam skutečně chci. Nemám potřebu dokazovat svou sílu, svou vůli svou moc. Jen jde vidět v místech, kde jiná žádná není.
Považujete mě za krále zvířat, považujete mě za sobce, kde se sám snaží vždy na prvním místě. Podívejte se na to tak, že v přírodě ti, kteří nesou mého ducha, vše dělají pro své přežití. Oni moc dobře ví, že, pokud oni budou silní, budou schopni lovu. Lov znamená potravu, přežití. Sílu rodu, sílu krve. Že v mém pohledu vládne hierarchie? Ale ovšemže. Nezapomeňte, že mým elementem je oheň, myšlenka. Možná je v ní více chytrosti, nežli moudrosti. Moudrost je skutečné poznání, ale ve chvílích, kdy je třeba jednat a nepřemýšlet, projeví se chytrost. Inu, někdy vychytralost.
O naše mladé se umíme postarat velmi dobře. Víte jejich bezpečí je pro nás velmi důležité, a proto víme, že ve chvíli, kdy se o ně nebudeme moci postarat, nastane čas jejich smrti. V tom spočívá to sobectví, které mnohdy tolik vnímáte.
Ale je třeba se za ní, za tu sobeckost a především chytrost stydět? Je třeba předstírat moudrost a popírat chytrost? Chytrost nám už nejednou, spíše pokaždé zajistila vlastní už ne přežití, ale i rozvoj, náhled, vidění a využití zkušeností.
Od skutečné moudrosti jsou tu jiní. Pokud, si mě přivoláte do svých srdcí, pomůžu vám překovat váš vlastní stín, vaše vlastní strachy. Pomůžu vám nalézt vaši vnitřní sílu, vaši vlastní vůli. Ukážu vám, jak s chytrou elegancí porazit nepřízeň událostí.
Ach ano, jsem lev. Má vnitřní síla je nebezpečná, ale jenom pro ty, kteří se bojí. A proto přitahuje. Přitahuje jiné, sílu hledající. Mnohdy jim samotným síla chybí a snaží se na ní živit. Ale takoví vedle mě dlouho nepřežijí. Sami zhynou pod tíhou vlastní slabosti. Ale zase, když najdu někoho, kdo svou sílu zná a sílu má, nedbám na vlastní tolik pověstné pohodlí na výsluní. Přestávám být tím pohodlným samcem, rád lenošícím v hřejivých paprscích slunce. Spolu s tak jiným silným duchem lze kráčet kamkoliv, kdykoliv.

Panna

pannakeltzelená

Jsem duch, o jehož pověsti koluje mnoho příběhů, jejich hrdnou ne zrovna bývám kladným. Možná je to dáno tím, že jakožto duch, představující pojem vám známý jako panna, představuje mnohdy sebeobětování. Sebeobětování spojené s tvrdostí smířeného s osudem. Ano, začněme tedy u pohádek tak, kde panny bývaly a mnohdy ještě bývají obětovány zlému duchovi, drakovi, pro vyšší dobro společnosti.
A tento princip bývá v mnohém naplňován ještě stále. Jen místo obětiny zlému duchovi se z panenských dívek stává jen obyčejné zboží.
Zboží, kde vždy byl kladen důraz nejen na samotnou neposkvrněnost, ale i kvalitu, dokonalost, aby zlého ducha uspokojila, cena popřípadě byla co nejvyšší.
Vidíte, všechno má své kořeny, kořeny v obětinách mého ducha jiným duchům. Obětinám prodávající prestiž těch, kdo mého ducha vlastní. Mého ducha vlastnit vždy byla prestiž vedoucí k mnoha válkám. Prestiž, její duch se přenášel a tvořil ty, jenž nakonec mají mého ducha ve hvězdách.
Stvořili jste mě takového, jakého mě teď proklínáte.
Ano, miluji dokonalost, miluji preciznost, miluji uspořádanost, miluji krásu. Ale též miluji, aby vše, co má být v mém duchu obětováno, bylo vykonáno lidmi mou oběť konající. Jistě, nakonec já sám, sama, oběť jsem ta, která určuje smysl, řád a nakonec i průběh mé obětiny. Můj duch je velice křehký, který je chráněn onou nezvyklou tvrdostí. Ne, není to zlost, není to nenávist, v mém duchu je spousta smíření, pochopení vyšších cílů. ¨
Ale ještě něco víc, můj duch je nejen tvrdý, precizní a pro mnohé náročný. Náročný jakožto dámy mým duchem oplývající, urozené dámy vědomy si svého postavení, dámy vědomy si své ceny.
Jsem silný, jsem podmanivý. Jak jinak by můj duch mohl být tolik ceněn zlým duchem? Nejde jim o mou smrt. Stejně jako lidem jde o mé podmanění si, o získání nadvlády nad mým duchem. Tolik učenlivým duchem, který je vždy silnější než kterýkoliv duch toužící po mé síle.
Pokud mne necháte vstoupit do svého života, uvidíte, že vám pomůžu vzdorovat silné vůli toužící vás ovládnout, zmanipulovat, vzít vám vaši cenu. Budete překvapeni tím, kolik chaosu, kolik nepořádku panuje ne okolo vás, ale vašem vlastním životě. To vše vám ukážu, ale jen vy se budete muset stát svými vlastními pány a sluhy a nastolit pořádek.
Můj duch vám dovolí jít do míst, kde by se nikdo jiný neodvážil, jsou to místa, kde vlastní osobnost bývá podstoupena zkouškám o poznání své vlastní ceny, ceny života. Ceny, která vzroste tehdy, když budete žít, nebo vzroste, když zemřete? Tohle poznání je skutečné a jen toho, kdo bude mít odvahu si mě přivolat.

Váhy

VÁHY
 Neplatí jenom jak nahoře, tak platí jak vpravo tak i vlevo. Není vše jenom o našich vlastních úhlech pohledu na danou věc, ale i na samotnou rovnováhu všech vlastních činů, chcete-li, na rovnováhu energií mezi vším.
Jsem duchem těch sil, který nedohlíží na to, zda je vše tak já být, ale duch, který vidí jak nahoře, tak i dole.
Můj úkol je vlastně velice snadný tam, kde mnozí hledají přílišnou složitost mého počínání. Jak jsem zmínil, jsem duch, který vidí, vidí rovnováhu, ale i nerovnováhu. Vidím nejen příčiny, ale i následky toho, když jsou energie v nerovnováze.
To co jsem, duch, kterým jsem, nejsem ten, který jen vyvažuje. Pravda i to je mým úkolem. Nejsem tou dvouramennou vahou, jak ji většinou vnímáte jako symbol mého ducha.
Jsem stroj, stroj složený z nekonečného množství součástek, kterým vy říkáte elementy. Tyto elementy mají svou různě nabitou energii, které můžete přirovnat k oněm zobáčkům vah. Ale ten element jich má více než jen dvě. A elementy se vzájemně svými zobáčky dotýkají, prolínají. Tím jak se vzájemně chovají, tím se pohybují určitými směry a dávají patřičný pohyb těm, kterých se dotknou.
V tomhle vidění spočívá můj dar, vidím vznik mnohých nerozvážností, které v tomto soukolí vzniká, vidím, kam tyto nerozvážnosti směřují a jaké další způsobí. Proto jsem tady. Kdyby ne, celý tento stroj by se velmi brzy zhroutil sám do sebe, pod vlivem na sebe vzájemně navazujících nerozvážností.
Dokáži pozastavit, usměrnit, vyrovnat dějící se nerozvážnosti do rozvážného klidu. Umím změnit směr nerozvážností tak, aby začaly jednat rozvážně. Nedocházelo k disharmonii a poruchám.
Jistě už víte, když přijmete mého ducha, s čím vám můžu pomoci. Pro nic za nic nejsem vzdušným znamením, protože vzduch vám pomáhá s rozvážností vaší energie. Jak? No přeci dýcháním …

Štír

ŠTÍR
 Já jsem ten,
kterého většina z vás zná jako štíra, nicméně jsem obraz vašich nejtemnějších přání, nejhlubších emocí, nejčernější temnoty, která jako závoj obestírá naše životy. Máte ze mě strach, vidíte ve mě ztělesnění smrti a není nic skutečnějšího než strachu ze smrti. Ale vy se nebojíte smrti, bojíte se umírat, a bojíte se toho, co pak bude následovat. Bojíte se, že budete prožívat všechno znova, bojíte se, že se nic nezmění, bojíte se. Bojíte, protože víte, že ani v umírání, ani ve smrti a dalším zrození neuniknete své temnotě, temnotě, která skrývá taková tajemství, že jen skrze mě je můžete objevit. Já nejsem strach, já nejsem ten, koho se máte bát. Pustíte-li mě do svého života, do svého nitra, do svých nejtemnějších hlubin, spousta toho ve vás začne umírat. Jsem prý jedovatý, jen proto, že vím, jak způsobit smrt. Ale tím, že něco zemře, může se zrodit nové. Můžu být lék? Můžu být všechno. Můžu být milencem, který vás vezme na samotný vrchol pekla i do nejhlubších propastí nebe. Kde je rozdíl? Jen já vím, kde je nahoře, kde je dole, kde nalézt radost, kde nalézt smutek, kde nalézt vášeň a jak ji probudit. A pak ji zabít. Jak jinak mou silou je voda, tolik nádherná bytost, jenž se vám zjevuje jako žena, matka, ploditelka všeho krásného. Málokdo ji ve mě vidí. Málokdo ve mě vidí tu zázračnou moc tohoto živlu života.
Já jsem ten, nebo ta? Ta, ta která k vám přijde kdykoli, kdy mě požádáte, že se potřebujete s něčím rozloučit. Kdykoli, kdy cítíte, že uvnitř vás je něco, co vám nedovolí růst. Kdykoliv kdy máte strach podívat se do temnot vašich strachů. Já jsem ta, která vás dokáže ochránit.
Já jsem ta, Já jsem ten, který nezrazuje, dokonce se ani nemstím, jak vám bylo o mě řečeno. Nezrazuji a nemstím se, ale proč tedy mé činy tolik bolí? Proč má slova tolik pálí? Jsou to jen a jen vaše činy, vaše slova, kterými mluví ti, jenž v sobě nesou mé znamení. Ale i oni jsou jen lidé, tak křehcí, tak tvrdí, tak poddajní a neústupní jak jen vy umíte. Velmi rádi mezi sebou bojujete, ale já nejsem bojovník. Jsem jen tím, jsem jen tou, kdo o vás ví naprosto vše. Jsem jen tím, jsem jen to, kdo vám o vás poví naprosto vše….

Střelec

střelecOK

Jak patetické se zdá být moje postavení na samém konci toho, co vnímáte jako zvěrokruh. Jak patetické je mé postavení ve chvíli mezi koncem a počátkem vašich životů.
Ne nejsem cynik, jen vás vidím, jak se umíte hnát za svými životy, které místo abyste je dohonili, vám protéká mezi prsty jako toliko vzácný čas, jen k životu máte.
Nazýváte mého ducha střelcem. Vězte, nejsem zde proto, abych střílel, ale ani proto, abych na vás jakkoli mířil.
Mé jméno mi dal můj zrak, ale nejen ten, který se na vás bláhové dívá a doufá, že i vy jednou zříte. Nedívám se na vás, ale do vás. Do vašich srdcí. Do vašich horkých, dychtících, tlukoucích srdcí. Tak moc toužících.
Možná ani nevíte, jakou sílu vaše srdce skutečně má. Můžete se skutečně jenom domýšlet nad samotným pojmem láska, nad samotným pojmem myšlení láskou. Zahoďte je. Oslepují vás.
Víte, říkáte mi střelec a přitom mnohdy sami sebe pod tímto pojmem shazujete. Berete sami sebe jako střelené, střelené slepými náboji, střelenými navíc zcela vedle. Mimo své vnímání, mimo své touhy, mimo svůj cíl. Cítíte se mnohdy mimo, protože nevíte na kterou stranu zamířit. Nevíte, která možnost je ta správná. Zkrátka neumíte se rozhodovat.
Všichni hledáte své pravé já, svou božskost, své poslání. Ale místo abyste svůj pohled zúžili, své pohledy rozšíříte do všech stran, že najednou nevidíte všechno, ale naopak nevidíte vůbec nic. A to vás mate.
Jsem ten, kdo vám pomáhá hledat vaše cíle. Jsem ten, kdo vám pomáhá mířit za svými sny. Jsem ten kdo sílu vaší mysli, proud emocí a síly vašeho srdce vysílá směrem, po kterém toužíte. Nejsem zbraň, to vy jen nevíte, co dokáži.
Mou vizí jsou nové cesty, nové naděje, vidět místa, vidět do míst, o kterých nemáte tušení, že existují. A existují i pro vás.
Ale jsem střelec. Nejsem ten, kdo žene věci vpřed, nejsem ten, kdo bude udávat vaše tempo, vaši sílu. Já vás jen usměrním. Pokud si mě přivoláte do své duše, musíte se naučit nalézt svůj vlastní klid. Velmi špatně se hledá, velmi špatně se míří ve spěchu. Velmi špatně se v pohybu – střílí. Velmi špatně se střílí a velmi špatně trefuje. Většinou zcela mimo a navíc mnohdy tam a tak, kam byste nikdy nechtěli. Mnohdy sami sebe, mnohdy jiné okolo.
A ano jsem tím, co nazýváte střelec, a v tom, co vám o sobě povídám svou roli miluji. Miluji být, tím čím jsem, protože umět nejen nalézat, umět zamířit, ale i vyslat přesným směrem je přeci to co vy lidé považujete za lov. A v lovu vidíte vášeň, napětí, chtivost, dravost, touhu. Vzrušení.
Mojí doménou je den. Nebo myslíte, že za ve tmě se dá dobře střílet? Střílet ano, dobře ne. Ke svému poslání potřebuji světlo, světlo okolo vás, ale především světlo ve vás. Jste-li uvnitř plní tmy, bude se nám pracovat velmi těžce. Bude muset něco málo okolo vás, a příliš mnoho ve vás odejít abychom mohli jít zase o něco dál. No, ano, můžu samozřejmě pomoci v odchodu toho co odejít má. I tomu dokáži ukázat směr, kterým se to má vydat. Ale to tě bude bolet. Budeš to ty, kdo bude odcházet, odcházet, abys přišel k sobě. Aby ses konečně probral, otevřel nad sebou – v sobě oči, a pustit do sebe světlo.

Kozoroh

kozorohzelený

Kdepak o sobě začít. Snad rodinou a rodinným zázemím. Na něm si velmi zakládám, stejně jako na jeho bezpečí, pevnosti. Inu, možná nejsem tím, čím mě nazýváte jen tak pro nic za nic, protože si umím celkem znatelně prosadit svou. Ne, nejsem ten, který by navzdory předpokladům jiné držel zkrátka. Ne, nejsem ten, který, by rád ovlivňoval a manipulovat životy druhých. Jen jsem rád, když je rodina pohromadě a vzájemně spolupracuje na společném rozvoji toho, co je naším společným domovem. No ano i majetkem. Líbí se mi mít jistotu bezpečí a zabezpečení. Rád seji, a ještě raději sklízím, rád shromažďuji. Nutně se nemusím obklopovat přepychem, snad proto, že v mých očích je to zbytečné plýtvání tolik důležitými zdroji nutnými k dalšímu životu, k dalšímu setí a dalšímu sklízení.
Ale to byla jen jedna má tvář. Víte, miluji dobrodružství. Vím, ve spojení s rodinou, a tím, co jsem vám o sobě pověděl výše, to ne vždy jde dohromady. Nicméně miluji příběhy, miluji výzvy. Rád se vydávám po velmi obtížných stezkách, za touhou vzrušení, za touhou dokázat něco tam, kde jiní neuspěli.
Pokud si mě pustíte do svých srdcí, záleží jen a jen na vás, co po mě budete žádat. Zda budu tím rodinným ochránce, vůdcem, pěstitelem, nebo ten, kdo vám pomůže zdolávat překážky, obtížné situace a další mnohé výzvy.
Ano, ač jsem ten, kdo žije a rozvíjí život v rodinném kruhu, tam uvnitř jsem samotář. Rád si nechávám nejdříve mnohé projít hlavou, než abych jednal zbrkle a bezhlavě. Vím kdy se bít, vím pro co se bít. I tady se umí projevit mé odhodlání dotahovat vše do konce. Možná to ne vždy mám lehké, spíše naopak, mnohdy ti, kteří se nechali až příliš strhnout mou odhodlaností, nakonec nalezli klid v náručí smrti.
Ona má svéhlavost je vskutku někdy pro jiné nepochopitelná, a tak mě vidí jako tvrdohlavého, nepoddajného. Málokdy ve mně vidí ten vnitřní žár, tu vnitřní vášeň ženoucí mě vpřed.

Vodnář

vodnářzelený

Není vždy snadné si stát za tím, kým skutečně jsem, stát si za tím, kým si myslím, že jsem. Velmi často jsem posuzován lidmi, kteří se nedívají do mě samotného, ale jen skrze mě. Jsem nestálý, neklidný, mám rád pohyb, mám svobodu, jsem rád všude. Těžko se mi bude žít tam, kde je mi ukázáno, že žít mám. Že jenom tam žít mám.
Nejšťastnějším jsem skutečně jenom sám, ale sám nevím mnohdy kdo, skutečně jsem. Vím odkud, vím kam, ale často nevím proč. Často hledám svůj vlastní smysl. Možná se vám budu zdát, že pak bloudím, že nevím, co chci, nevím, kdy chci. Ale takový jsem já.
Nestálý
Ano, umím vidět úsvit nového dne tam, kde jiní stále žijí v temné noci. Ano umím se radovat ve chvílích, kdy jiní trpí strnulostí, zimou. Možná tou zimou jsem já, možná tou zimou jen mé slova. Slova, která tak snadno plynou jako rozbouřená řeka vašich myslí. Umím být tím, kdo vás umí popohnat kupředu, umím být větrem i plachtou.
Říkáte mi vodnář, ale jsem vítr v plachtách vašich plachetnic. Umím vám být nápomocen, když mě vpustíte do své mysli. Můžu vám ukázat směr. Můžu vám rozbouřit vaše nudné životy. Můžu i potopit.
Ale proč bych to dělal
Možná proto, že jsem nezkrotný, divoký. Ach ano, umím být i lenivý, umím být všude, někdy marně hledám sám sebe. To, když se příliš zasním sám v sobě samém, když sám sebe nechám ulétnout až příliš daleko. Jsem snílek, miluji ty dálky neobjevených míst, miluji ty dálky plná dobrodružství, miluji ty chvíle, kdy se procitnu se svého tvrdého spánku. Spánku, ve kterém sním o krásném dobrodružství a procitnu přímo něj.
I takový jsem já
Jsem romantik, když miluji nespoutanou sílu tornáda ženoucího se vpřed a pustošící vše co mu stojí v cestě? Jsem romantik, když miluji nespoutanou sílu myšlenek ženoucích se vpřed a pustošící co jim stojí v cestě?
Tolik si zakládáte na svých snech, až jednoho dne zjistíte, že jste snít zapomněli. Zapomněli, že snít neznamená spát. Snít znamená proměnit svou myšlenku v hurikán a vyslat ho napříč všemu vybudovanému pohodlí.
Víte, že nic není věčné, dokonce ani sen. I ten se jednou rozplyne jak ranní mlha na jezerem. Ale pak uvidíte jezero. V jezerní hladině svůj vlastní odraz. Uvidíte svou tvář a své vlastních oči. A co uvidíte ve svých vlastních očích? Zklamání nad rozplynutým snem? Nebo radost z nového, který se vám probuzením otevřel?
Budete se bát neztratit kouzelné vyprchání okamžiku procitnutí nad sebou samým, nebo rovnou skočíte po hlavě do svého vlastního odrazu v jezerní hladině za dalším snem?
Se mnou můžete jít kamkoliv si budete přát, neznám hranic svých vlastních snů, snů, které se můžou stát i vašimi.

Ryby

rybazelená

Z vodních hlubin, k vám přicházím z mnoha důvodů, povídá se o nás rybách skutečně mnohé. Ale málokdo má na paměti, že máme mnoho tváří, žijeme v různých hloubkách. Zkrátka je velmi bláhové nás házet do jedné sítě. Ta síť by se pro vás mohla stát kořistí, se kterou, byste si nakonec nemuseli vědět rady.
Jistě, ve vás lidech se můj duch ukazuje ve tvářích, které vidíte raději, než ty skutečné. Rádi ukážete na naši přílišnou přecitlivělost, jen proto, že jsme přeci vodní znamení. Jsme pro vás mnohdy lenivé, nerozhodné. Samy sebe utápějící. Ale ne, tak tomu skutečně není. Jistě, naše tempo není často tak divoké jako u pozemních nebo vzdušných duchů. Ale kde oni žijí ve vašem světě, nebo se na ten váš dívají z výšek, my se na ten váš díváme z hlubin vašich životů. Z hlubin vašeho podvědomí, z hlubin vašeho vědomí, z hlubin vašeho svědomí.
A s tím si tak často nevíte rady, slyšíte v našem hlasu hlas výčitek, hlas smutku, hlas depresí, hlas tichého v emocích se utápějícího se smutku. A vědomí s ním.
Ale jistě si umíte představit, jakou tvář na sebe nás duch umí vzít, jaké mnohé tváře, jakých mnoha rozmanitostí. Lenivostí, dravostí, dravostí, ale i vychytralostí.
Tolik nás podceňujete a to je skutečně velká chyba. Když se řekne, že někdo je poznamenán duchem ryby, mnozí jen obracíte oči v sloup a lámete nad ním hůl.
Abych jsme se vám trochu představili. Víte, jisté z nás, neřadíte mezi ryby, ale mezi savce. Ovšem to je vaše vlastní rozdělení, které vidíte jen rámci vašeho vlastního vnímání živých tvorů. Přemýšleli jste někdy nad tím, že ti, oni savci jsou ti, kteří vdechli jiným rybám život? Že to tito savci jsou našimi přímými nositeli našeho ducha?
Ano tyto pro vás ne-ryby, jsou skutečnými rybami, skutečnou inteligencí vašich oceánů, které jste si přivlastnili, aniž byste tušili, co jste si přivlastnili. Hledáte tajemství života Země v hlubinách nejhlubších, ale ani vás nenapadne, že vaše nejhlubší hlubiny jsou ty vaše vlastní.
Snad už vás napadlo co je úkolem našeho ducha. 6ít v těch hlubinách, ale i těsně pod hladinou. Jsme v tomto oceánu jeden duch ryby pro druhého, aby ty nejhlouběji žijící mohly vám nahoře dát vědět, co v sobě skrýváte. Jaká jsou tajemství vašich nejhlubších prohlubní. Nejsme vědomosti, jsme touhy, jsme emoce, vám otevřou oči vašeho cítění tam, kde nemůžete použít váš zrak.
Naučíme vás vnímat neviděné, naučíme vás cítit celým vaším tělem, naučíme vás ladnosti. Naučíme vás jak v oceánu emocí snímat emoce druhých, rozumět jim. Naučit se vycítit kdy se blíží kořit, naučit se poznat, kdy vy jste sami kořistí. Naučíme vás klidu vašich emocí, ale i jejich plné síle.
Díky nám se můžete stát celým oceánem, vším kam se nikdo z pozemních, ani vzdušných duchů nikdy nevydá. To všechno je pro ně zavřené, tajemstvím, kde bez našeho svolení se utopí ve svých hlubinách.

 

 

… a zde si můžete celé psaní ke své potřebě stáhnout:

https://ulozto.cz/!cvypZqzbD/aether-znameni-zverokruhu-rtf